Elektrické auto

Stále ještě se na naší Zemi spotřebovává ropa, zemní plyn a uhlí v nepředstavitelném množství. Zdá se, že lidská lačnost po energii nezná mezí. Příroda už toho má dost a reaguje „nemocně“ extrémními povětrnostními situacemi, takzvanými přírodními katastrofami apod. V neposlední řadě se vtírá otázka, zda lidský druh může přežít ve svém vlastním „močále“, pohlížíme-li na jeho zdravotní stav a na stále pokračující sebeničení ve všemožných oblastech. To, že zde je na místě návrat více k přírodě, je mezitím pro mnohé nepopiratelný fakt.

V oblasti energie mají ale velké energetické koncerny téměř všechno pevně v rukou a nemají ani zájem vzdát se této nadvlády. Šetření energií, obnovitelné energie, necentrální výroba energie, to všechno vede k nezávislosti spotřebitele, a to je nežádoucí.

I v oblasti energie není třeba hledět na symptomy, ale na příčiny. Cestou může být nejen přestup na alternativní a nové technologie, nýbrž i snížení spotřeby. A to by bylo bez dalekosáhlejších problémů možné, kdyby v této oblasti nepřevládaly jen peněžní zájmy.

Přesto, nové energetické technologie pro všemožné oblasti už leží dlouho v šuplících těchto mocí. Jeden prostý příklad za všechny: elektroauto. Už dlouho technicky snadno realizovatelné, minimální technické náklady, bez přímého vylučování škodlivých zplodin, výhodný provoz atd. – tato možnost se jeví příznivě. Ale kdopak by to chtěl? Závislost na cenách pohonných hmot je zřejmě zdánlivě neomezeně dojná kráva.

Elektroauto, zralé pro sériovou výrobu, už existuje dlouho.

Automobilový průmysl a ti, kteří jsou na něm závislí, nám stále ještě vykládají, že elektroauto není „bohužel“ ještě zralé pro sériovou výrobu, kvůli příliš těžkým bateriím, příliš malé kapacitě, protože je příliš nejisté, příliš drahé apod.

Navzdory tomu existuje mnoho takových elektromobilů, které dokazují opak.

Příklad:

Jako reakce na zákon k snížení emisí, který vešel v platnost v Kalifornii v roce 1990, vyvinul a postavil General Motors elektromobil EV1 (Electro Vehicle 1).

Ale v roce 2002 začal General Motors stahovat celou flotilu svých populárních elektromobilů EV1 a – navzdory hlasitým protestům – je sešrotoval. O tom pojednává i dokumentární film „Who Killed the Electric Car?“ („Kdo zabil elektromobil?“) filmaře Chrise Painea.

Jak k tomu došlo?

Poptávka po tomto nehlučném elektromobilu byla velká, ale General Motors vyrobil právě jen 1134 modelů EV1, ačkoliv seznam čekatelů narostl během krátké doby na více než 5000. Kromě toho se GM zdráhal EV1 prodávat. Detroiťané ho pouze pronajali na tři roky 800 zákazníkům a proces pronajmutí byl utvořen dosti obtížně. Tak se zákazníci museli zavázat, že EV1 po vypršení smlouvy o pronájmu vrátí GM. 2002 GM nakonec celý program zrušil, elektromobily navzdory bouřlivým protestům uživatelů stáhl a téměř všechna kultovní auta zešrotoval.

Proč? EV1 se stal obětí vlastních předností. Elektromobil fungoval přespříliš dobře. Stačilo ho přes noc v garáži zapojit do zásuvky, aby se dobila baterie – ve srovnání s natankováním normálního auta za zlomek výdajů. Navíc nepotřeboval EV1 prakticky žádnou údržbu a opravy, protože elektromobil má asi o 90 % méně pohyblivých částí než auto se spalovacím motorem. Oblíbený elektromobil tedy představoval vážné ohrožení dvou mocných hospodářských odvětví: automobilového a ropného průmyslu.

Tato dvě průmyslová odvětví skutečně vyvíjela na kalifornské úřady mocný tlak, aby zrušily oprávnění pro elektromobily bez emisí, což tyto nakonec učinily. Dnes GM tvrdí, že „EV1 neměl prostě navzdory obrovským nákladům žádný ohlas“.

EV1 měl 136 HP, rychlost až 160 km/h a dosah až 240 km, nabití baterií 3 dolary, žádná údržba, sotva nějaké náhradní díly – to bylo asi až moc dobré.

Ropná lobby investuje do automobilových koncernů už dlouho; proto chtějí auta, která potřebují ropu, hodně ropy. Jedna studie dokládá, že už dávno existují čisté energie, i chemického druhu, a že celosvětová potřeba energie (?!) by se dala klidně pokrýt plochou slunečních kolektorů, velkou jako Alžírsko. Ale závislost by se ztratila.

Zde ještě dva příklady elektromobilů.

Rychlejší než konkurence

Nebo jak by to bylo s elektromobilem zvláštního typu? Od luxusní limuzíny se čtyřmi křídlovými dveřmi, realizované již v Japonsku, existují dvě verze: Eliica Typ A má při maximální rychlosti 400 km/h dosah 200 km.

Typ B má při maximální rychlosti 190 km/h dosah 320 km. A to díky velké soupravě lithium-ionových baterií v podvozku.

Eliica každopádně daleko předčí naše evropské luxusní automobily a ukazuje, co je bez zanaftěných klapek na oči možné.

Zde se řítí budoucnost: elegantní silueta, 700 HP, za čtyři sekundy tempo 100km/h: elektroauto Lightning GT je britský supersportovní vůz – s potenciálem zrevolucionizovat automobilový svět.

Lightning GT pozvedá sportovní vozy na novou úroveň. Soupis toho, co toto auto činí tak výjimečným, by mohl výrobcům konvenčních sportovních vozů zamotat hlavu. Lightning GT je poháněn čtyřmi motory na hlavách kol, které společně vyvinou kolem 700 HP a nastupují s otáčivým momentem kolem 750. Vůz, který váží méně než 1400 kg, má karosérii z kevlaru a uhlíkových vláken a na tempo 100 km/h se nechá zrychlit za méně než čtyři vteřiny. Dosah auta s plnou baterií obnáší kolem 400 km. A nový druh baterie je nabit za 10 minut!

Aby se nevyplýtvala žádná energie, fungují elektromotory vždy, když řidič vezme nohu z plynového pedálu, jako generátory, a dobíjejí baterii.

2008 se mají stavět a prodávat první malosériové modely. V přepočtu má elektrický sportovní automobil stát asi 220.000 €. Ale ten, kdo auto vlastní, může hodně ušetřit, jak ukazují výpočty londýnských konstruktérů. Ve srovnání s Audi RS4 a při ca. 20.000 naježděných kilometrech za rok ušetří řidič sportovního vozu ve Velké Británii za rok v přepočtu 15.000 €. A jelikož se proud, s nímž se nabíjí baterie vozu, vyrábí s pomocí síly vody, větru nebo sluneční energie, splňuje Lightning GT dokonce sen o jízdě sportovním vozem zcela bez spalin.

Nový Tesla Roadster z Kalifornie s elektrickým pohonem – vozidlo budoucnosti, vozidlo superlativů. To potěšující je na tom, že elegantní auto neprodukuje spaliny a lze je dobíjet přímo ze zásuvky (jejíž proud pochází v ideálním případě ze 100% obnovitelné energie. Úplné nabití potřebuje 3,5 hodiny.

Elektrický Tesla Roadster má celkem 6831 dobíjitelných lithium-ionových baterií – stejné články vězí v mnohém notebooku. Baterie vydrží ca. 160.000 km.

- Dosah: ca. 400 kilometrů,
- Provozní výdaje: 1 až 2 centy na míli (1 míle: 1,609344 km),
- Zrychlení z 0 na 100 km/h za ca. 4 sekundy!
- Nejvyšší dosažitelná rychlost: 220 km/h.
- Doba dobíjení: 3,5 hodiny

Teslamotors

INITIATIVE Information - Natur - Gesellschaft
A-4882 Oberwang
Homepage: www.initiative.cc