Milí přátelé Germánské nové medicíny!
Obvykle píšu „poznámku“ na konci osobního příběhu. Dnes bych ale chtěl napsat něco už na začátku – připomeňme si několik fakt:
Neexistují žádné „zlé“ viry, přinejmenším pro to chybí důkazy institucí „Paula Ehrlicha“ a „Pasteura“ – posledně jmenovaný byl jejich „vynálezcem“.
Jelikož je neobjevil, nýbrž jejich existenci jen předpokládal a teprve před několika lety byl svým posledním potomkem odhalen jako podvodník na základě svých vlastních poznámek (já bych se styděl).
Neexistuje žádné „zlo“ v přírodě! A protože jsme částí této přírody, nemůže být žádné „zlo“ ani v nás! Toto „dobro/zlo“ je výmysl, každopádně nepravdivý. Naši předkové byli obráceni tzv. pokřesťanštěním. A křesťané mají tzv. „dědičný hřích“. Biblicky to bylo proto, že Eva šlohla jablko ze „stromu poznání“ a podala je Adamovi. Tím došlo k „dědičnému hříchu“ a díky tomu mohou dnes křesťané rozlišovat mezi „dobrem a zlem“. Za tento „dědičný hřích“ pykají dokonce dobrovolně a ochotně křtem svých dětí. Pozoruhodné! Na mých přednáškách mi žádný křesťan nedokázal ukázat ani jeden příklad z přírody, na který by se mohlo vztahovat toto rozlišování na „dobré a zlé“! Copak je světlý den „dobrý“ a tmavá noc „špatná“? A já mám hodně přednášek. Naopak, většinou se na tvářích přítomných objeví výraz úlevy, podle motta: „Aha, ano!“
Neexistuje nákaza! Nemůžeme se nakazit. Můžeme sice ve stejný čas prožít stejný zvláštní biologický přírodní program (SBS), („nemoc“), mikrobi nám ale jen pomáhají v léčivé fázi, abychom se opět dostali do původního stavu (stavu před konfliktem a začátkem SBS), a sice odbouráním či opětovným vytvářením tkáně. Proto mikrobi nejsou nebezpeční, jsou asi tak jako hasiči při hašení požáru, kteří, doufejme, se také vždycky dostaví včas. Jak je všeobecně známo a tudíž pro každého ověřitelné, neexistuje nikde v přírodě „sterilní“ prostor (= bez života). S mikroby jsme vždy a všude pospolu. Proklínat pověrčivě mikroby je tak absurdní, jako kdybychom chtěli vyřadit jakoukoliv jinou bytost ze stvoření. AIDS, BSE, ptačí a prasečí chřipka… všechno podvod!
Existují sice vysoce jedovaté – ale žádné rakovinotvorné látky! Jako příklad poukazuji na leukémii; leukémie není samostatným rakovinovým onemocněním, jak tvrdí školská medicína, předstírající, že proti němu bojuje. Leukémie je vždy symptomem léčivé fáze! Lehce pochopitelné důkazy:
Sama GNM, která dosud nemohla být vědou vyvrácena! Podle Hamera je leukémie procesem léčivé fáze po anémii (= chudokrevnost, což je rovněž „symptom“). My novomedicináři mluvíme také o „štěstí leukémie“ podle hesla: naštěstí jsem si už vyřešil svoji ztrátu sebeúcty, protože kdybych byl ještě v konfliktně aktivní fázi, tvořilo by se ještě více konfliktní masy (= zvětšování děr v kostech a anémie).
Děti z Černobylu, u nichž po ničivém radioaktivním ozařování kostního morku (anémie) byla po ukončení tohoto ničivého radioaktivního ozařování v léčebné fázi diagnostikována leukémie. A ti chudáčci se pak servírují ve sdělovacích prostředcích a tleská se jim a pak jsou podorobováni ozařování celého těla a vysoce dávkované chemoterapii. Úplné šílenství, z pohledu GNM. To nemůže přežít nikdo! Radioaktivní zamoření se rovná otravě a nemá nic společného s „rakovinotvorností“.
Sama „prohlášení pacientů“ , která každý pacient s rakovinou, pomýlený a zvenčí ovládaný sdělovacími prostředky, dobrovolně podepisuje, že totiž právě po chemoterapii a především i po ozařování se může objevit leukémie jako „důsledek terapie“. Chemoterapie je v této „uznávané“ školní medicíně, jíž se dvoří všichni politici, církevní pohlaváři a guruové z médií, „v podezření“, že je sama rakovinotvorná! Představuju si ty doktory, kteří většinou svoji vlastní terapii pro všechny případy sami pro sebe odmítají! Chemoterapie je krajně jedovatá (zbraň hromadného ničení)!
Neexistují žádné metastázy! Tyto nikdy nespatřené, dosud pouze předpokládané, v těle sem a tam lezoucí buňky, vůbec neexistují – každá tzv. metastáza předpokládá nějaký konfliktní šok a tím Hamerovo ložisko v mozku, které umíme dokázat. Tím také dokazujeme, že ubozí pacienti ve skutečnosti umírají teprve právě díky „uznávanému a oficiálnímu léčení“ tzv. „lékařů“, „specialistů“, „kapacit“, „renomovaných expertů“ (kteří sami přiznávají, že neznají příčiny nemoci), díky této lékařské nelidskosti. Tito nic netušící nebožáci se potácejí od jednoho konfliktu k dalšímu: „Máte rakovinu!“ A člověk je náhle člověkem jen dočasně! Co bude dál? Co bude s rodinou, s dětmi, s manželem? Jak to sdělím ostatním? Co bude s hypotékou? Ti ubožáci se propadají do bezedných hlubin! Ve skutečnosti a v naprosté většině případů je tento „nic netušící šťastlivec“ většinou již v léčivé fázi, která bez „panikaření“ zase v naprosté většině případů dobře dopadne (viz Marc Frechet, který to demonstroval u svých pacientů ve „Villejuif“ [židovské čtvrti] v časovém období 9 let a s 85% úspěšností přežití pacientů).
A tento systém, který nás ovládá a který pro tyto ubožáky nemá žádnou hřejivou útěchu, zvyšuje naším utrpením svůj vlastní hrubý sociální produkt a ukazuje nám tento „růst“ s pyšně vypjatou hrudí skoro denně ve zprávách. Podle motta: a dnes opět zemřelo 1500 lidí na „rozsev zlých metastáz“ – což zpravidla znamená obrat 1500 x půl miliónu euro!
Pokud to, co říká dr. Hamer, v3echno souhlasí, mělo by se světem vlastně rozletět radostné volání: „Konečně, taková úleva!“
Jen si to představte: neexistuje zlo na Zemi, a nejsou ani zlé viry nebo metastázy! Dokonce i rakovinotvorné látky jsou jen nedokázaným tvrzením a nakazit se také nemůžeme! Jak lehce a radostně bychom mohli kráčet životem. Probudili bychom se z noční můry a tento strašný čas „pověr a tyranie“ by skončil.
Proč se toto radostné poselství nešíří, nýbrž potírá? Myslím, že víte, proč! Zastrašené obyvatelstvo se dá snáze kontrolovat a „telata si své katy najdou sama“.
…
Abychom se už konečně dostali k osobnímu příběhu, myslím, že i on by měl „na to, vyvolat jásot“, a to v mnoha ohledech. Píše mi jeden milý „psycholog“, který se dočasně z přesvědčeného vegetariána stal masožravcem.
Problém dcery v konfliktu revírního strachu podmínil u otce zmizíkovský program.
Přes GNM k masu jako léčivu.
Geniální, milované Germánské nové medicíny si cením jako ústředního zdroje poznatků k podpoře zdraví; lze přihlížet k mnoha dalším faktorům. Své rodinné příslušníky jsem již dávno informoval o GNM k ochraně před medicínskými přehmaty, ale každý by se jí měl naučit rozumět sám.
Když mi dcera nečekaně při ukončení dlouhého zkouškového období na telefonu sdělila, že byla kvůli chrlení krve převezena na pohotovostní kliniku, rentgenový nález byl ale v pořádku, řekl jsem jí, že by měla hned pryč z kapačky a z kliniky odejít. Ona tam ale zůstala, aby si mohla příští den nechat udělat bronchoskopii. Krátce na to mi zavolal jeden doktor, šířící hystericky strach, že dcera by měla být co nejnaléhavěji převezena do kliniky s thoraxovou chirurgií kvůli nebezpečí vnitřního vykrvácení. Cítil jsem ve sluchátku, jak ho nervovalo, že jsem zůstal klidný a věcný.
Navzdory nátlaku lékařů a strachu dceřina přítele a její matky jsem vsadil na to, získat čas, abych našel na základě GNM smysluplnou strategii. Uprostřed hluboké noci se mi ujasnilo, že při řešení nějakého dcerou nejmenovaného revírního konfliktu, se léčivým zduřením natrhla sliznice intrabronchiálního dlaždicového epitele oslabená úbytkem buněk (ulcera) a to způsobilo krátké krvácení. Na prvním i dalších brochoskopických snímcích byl vidět už jen uzavřený otok, který se už nezvětšoval.
Díky GNM jsem se odvážil předpovědi, na rozdíl od odborných lékařů, kteří malovali hrůzné obrazy, že díky uzavření rány už žádné krvácení nenastane; v nejhorším případě by se dal očekávat uzávěr jedné větve průdušky, což by ale nevedlo k hnití nevětraného prostoru (psychiatr a filozof Karl Jaspers žil dlouho a úspěšně s takovou atelektázou). Nedošlo dokonce ani k obávané těžké chřipkové infekci.
Radoval jsem se ale příliš brzy, když nenásledovalo doporučené přeložení z pohotovostní do speciální kliniky. Doufal jsem, že celé to strašidlo zmizí bez zásahu, protože v následujících týdnech už v průduškách nedošlo k žádnému krvácení, neudělal se další otok ani nedošlo k uzávěru.
Přesto jsem nemohl svou dceru odradit od biopsie. Poté, co bylo z průdušek odebráno více tkáně, než bylo předem domluveno, řekli lékaři, že to je nyní jako staveniště, které nemohou jen tak nechat být. Příslušná laboratoř kliniky, orientované na růst, určila nález lehkého mukoepidermoidního karcinomu. Nevěřil jsem tomuto hokusu-pokusu a byl jsem proti operaci – s jasným pohledem GNM jsem si připadal naprosto osamělý. Přítel mé dcery se vyhýbal kontaktu s mými přáteli GNM, jako by to byla sekta.
Ve fázi operace jsem musel zvládat mocné nápory agrese, (pozn.: má zřejmě na mysli svůj vlastní hněv), protože jsem nedokázal ochránit své dítě před maskovanými řezníky; moje instinktivně a logicky správně vedená potřeba chránit byla zraňována. Dcera došla na pokraj své mladé existence a musela zjistit, že nebyla odbornými lékaři otevřeně a čestně informována. Cítil jsem, že mám před sebou těžkou dobu, zvláště v nadcházející zimě.
Byly i světlejší okamžiky: bohužel až po operaci dodaný druhý nález od nezávislé laboratoře z tkáně odebrané předtím při biopsii vylučoval zhoubnost tkáně, byl tedy v rozporu s 1. nálezem, který vedl k operaci; lékař, který vysvětloval 2. nález, sdělil výsledky, avšak reagoval nakvašeně, když se po ulevujících vysvětleních dozvěděl, že k operaci již došlo a že tento 2. rozbor byl zadán z vlastní iniciativy. Vypadá to tak, že zde bylo manipulováno, aby se mohlo operovat.
Moje dcera mohla po nějaké době opět nastoupit cestu dalšího vzdělání a krok za krokem postupovat kupředu.
Postonával jsem mnoho týdnů navzdory pokrokům u dcery – respektive díky nim, jak je vysvětlitelné podle GNM; byly ale i jiné oslabující faktory. Když dcera získala pevnou půdu pod nohama, přešel jsem plně do horké (léčivé) fáze: silné noční pocení trvající týdny; ztráta 8 kg váhy za 2 týdny; pocit, že to můžu zabalit (aby se mohla uvolnit energie pozitivního úsilí – k čemu celý ten životní boj, když je člověk úplně přehlížen navzdory nasazení nejlepšího instinktu, vědění a svědomí?); nepoddal jsem se nátlaku k běžnému lékařskému léčení.
V léčení těchto úbytí a mizení jsem jako přesvědčený vegetarián dostal neznámou chuť jíst maso, jíž jsem se dokázal podvolit jen díky vysvětlujícímu modelu GNM. Když instinkt volá po mase, aby se člověk mohl vrátit do života v tomto bláznivém světě, pak se musí „žrát“ právě tato medicína.
Objasnil se mi můj konflikt, který to vyvolal: měl jsem strach z fyzické či profesní smrti své dcery; byl jsem v konfliktně aktivní fázi, potlačoval jsem ale ve svém vědomí strach, také z ohledu na rodinné příslušníky, a příliš jsem se rozptyloval prací, až už jsem zvládal stále méně a nakonec už jsem nemohl vůbec. Mé tělo ale bylo upřímné; na základě symptomů jsem si musel přiznat, že jsem měl konflikt ze strachu ze smrti. Lékařsky popsané bytostné změny při tuberkulóze si dokážu z konstelace odvodit. Mám ještě jeden jiný starší konflikt z neschopnosti spolknout sousto, který dostává stále „novou výživu“, takže při kombinaci recidivy s konfliktem strachu ze smrti dokážu dobře chápat konstelaci kmenového mozku (pozn.: zděšení, příp. „být úděsem bez sebe“). Abych z této do chodu uvedené změny své psychiky udělal to nejlepší, snažím se na sobě pracovat a dnes se zase obejdu bez masa. Kartografie GNM v takovýchto krizových případech respektive konstelacích poskytuje dobrá vodítka k tomu, kde všude lze cvičit odpoutání.
Viva la Medicina Sagrada!
Děkuju za Ge(e)r(d)mánskou novou medicínu!
***
Poznámka:
Otec, který rodinou zcela opuštěn bojuje o dceru, přitom onemocní!
Při léčivých fázích řízených starým mozkem proběhne vždy (bez přehnané hygieny) tuberkulóza. Neexistuje pouze tuberkulóza plic, ale i tuberkulóza jater, ledvin (bílkovina v moči), kožní TBC atd. Při každé TBC tělo ztratí mnoho bílkoviny, kterou musí opět získávat potravou. Pacient „žere“ jako otesánek, je ale ještě malátný a unavený. Pacienti mají automaticky chuť na výživu bohatou na bílkoviny!
Kolem roku 1900 byla TBC velmi rozšířená a pacienti, kteří si z finančních důvodů nemohli dovolit maso, na ni houfně umírali. Tenkrát se mluvilo o nemoci chudých. Naproti tomu bohatí, kteří si maso mohli dovolit a nacpali se dostatečně bílkovinami, většinou přežili (viz Davos ve Švýcarsku).
V medicíně temného středověku s její pověrčivostí a strachem z neviditelného zla (čerti, viry, zhoubné putující buňky atd.), TBC podléhá ohlášení a specielně u TBC plic jsou dokonce svéprávní zletilí dospělí (tedy nejen nesvéprávné děti) nuceni k povinné terapii se separací a statikami proti TBC (chemoterapie).
Nuže? Nemá tato osobní zpráva na to, aby pověrčivou sektu mediků přiměla ke zvolání: „Hřích! Rouhání! Sem s inkvizicí a na hranici s nimi!“
Náš pisatel je ale opět při síle, zdravý a plný činorodosti!
Tato osobní zpráva zprostředkovává důvěru ve smyslu: „Tuberkulóza plic je symptomem léčivé fáze a nemá se „zlem“ nic společného!“
Zvláštní na tomto osobním příběhu je pro mě ta okolnost, že i „přesvědčený vegetarián“ může dospět k přesvědčení začít jíst maso, protože to jeho tělo „vyžaduje“, a tím dává své vlastní biologii přednost před „teorií“ chtít být vlastně vegetariánem.
Rouhání pro každého vegetariána, já vím!
Nerozumějte mi prosím špatně! Stydím se za to, že jím maso ze zvířat z masového chovu a „nelovím si ho v čestném lovu“. Jsem ale také přesvědčen o tom, že čistě vegetariánsky žijící lidé by v našich zeměpisných šířkách nemohli přežít zimu – zvláště ne při léčivé fázi TBC!
Myslím, že bychom měli méně následovat uměle ustavená pravidla, ale spíše náš instinkt.
V přírodě je přirozeně silnější vítězem!
Měli bychom se stát „přirozeně“ silnějšími!
GNM!
S přátelskými pozdravy
Ing. Helmut Pilhar
INFORMUJTE SE, DOKUD JSTE ZDRAVÍ
Přeložila Jitka Valentová a Namu