Výrůstek na jazyku

Share

01. 02. 2009

Milý Helmute,

inspirována mnoha zveřejněnými zkušenostmi s GNM v poslední době, chtěla bych i já sdělit pár zkušeností, které jsem učinila před nedávnem a které mohu jednoznačně zařadit (skoro všechny minulé prodělané zdravotní poruchy až do dětství jsou mi v současnosti také jednoznačně vysvětlitelné).

Již asi 14 let znám Germánskou novou medicínu a minimálně 8 let se jí zabývám intenzivně, byla jsem již na mnoha Tvých seminářích a přednáškách, těším se na ně a vždy se hodně naučím; jednou jsem měla dokonce to štěstí, účastnit se víkendového semináře Dr. Hamera, což na mně zanechalo hluboký dojem. Navštěvuji pravidelně studijní kroužky ve svém okolí a téměř každý den se podívám na tvé webové stránky na novinky, příp. na nějaké zprávy nebo na „zvláštní přírodní programy“ atd., čtu si k tématům z mého okolí, co mě právě zajímá.

Jsem nekonečně vděčná Dr. Hamerovi za jeho objevy a Tobě za neúnavné šíření tohoto úžasného vědění o souvislostech mezi psychikou, mozkem a orgánem. Již mnoho let chápu sama u sebe i v mé rodině a v mém okolí, jaké konflikty se dějí u jednotlivých osob a u mě samotné. Velmi často dokážu dokonce již v okamžiku, kdy se něco přihodí, odhadnout, jaké to bude mít následky. Pokud vím, že jsem v léčivé fázi, můžu klidně vyčkávat, a nebo jakmile poznám, jaký konflikt se ve mně odehrává, můžu jej vědomě začít zpracovávat a přivést k vyřešení, které může spočívat i v přijetí situace. Díky GNM jsem se naučila velmi přesně pozorovat své pocity a myšlenky a stále se mi potvrzuje, že vše souhlasí. A jedno vím přesně, že my lidé bychom se všichni měli naučit zacházet ohleduplně se svými bližními, protože již slova mohou být jako dýky a vyvolat u našich protějšků nejtěžší konflikty. Nyní přejdu ke svému příběhu.

Před nedávnem jsem udělala zkušenost se svým jazykem, která opět souhlasila na 100 %, jak jsem zjistila. Najednou se mi na jazyku objevil velký pupínek asi 1,5 cm velký. Předcházelo tomu toto:

O vánocích přišli na návštěvu dcera mého muže s manželem a dvěma milými dětmi (2 a 4 roky). Bylo to hezké odpoledne, a při jejich odchodu, zatímco jsme se loučili, utíkaly děti již ven. Najednou jsme uslyšeli u vedlejších dveří (máme 2 vchody) velký rámus (což slyšela i dcera mého muže). Myslela jsem si, že děti opět házejí kameny, což udělaly již jednou při poslední návštěvě a já jsem jim řekla, že to nesmějí dělat. Za prvé se vůbec nemá házet kameny a za druhé jsou ty dveře ze dřeva a skla. Když už byli pryč, nejprve jsem na to už nemyslela, později jsem ale šla kolem těch dveří a viděla, že jedna tabulka je prasklá, že ale nic nevypadlo. Přede dveřmi ještě ležel kámen. Řekla jsem manželovi, že se mi zdá správné, aby o tom pověděl své dceři, pouze z toho jediného důvodu, aby to věděla, aby si se svými dětmi mohla promluvit. Neměla jsem žádný problém s tím, že je tam ta prasklina, dveře tak mohly zůstat. Šlo mi pouze o to, aby dcera byla informovaná, nešlo mi o to, aby děti dostaly vyhubováno či něco podobného, to nebyla má pohnutka, šlo mi jen o pravdu.

Můj muž se hrozně rozčílil, nechtěl prostě, abych jí to řekla, byl toho mínění, že by to do rodiny vneslo jen neklid. Chlapec že je také ještě moc malý (čtyřletý už rozumí velmi dobře tomu, že se kamenem dá rozbít sklo!). Přál si klid a své vnuky miluje nade vše, já si přeju také mír, ale právě proto musí být občas v rodině vysloveno něco nepříjemného. Jelikož se tak rozčílil i příští den, kdy jsem to téma opět nadhodila, jednoduše jsem se už neodvážila jeho dceři něco říci nebo napsat. Bylo mi kvůli tomu nedobře, hodně jsem na to myslela (nutkavé myšlení). Svěřila jsem se dokonce několika svým dobrým přítelkyním a vyprávěla jsem jim o tom (myslela jsem si, že hovor by mohl prolomit moji izolaci, ale program – biologický zvláštní program – ve mně přesto probíhal, což jsem vlastně neočekávala).

Někdy – přesně po 13 dnech – ve mně vyvstalo přesvědčení, abych následovala své srdce a učinila to, co považuji za správné. Posadila jsem se tedy a zformulovala velmi zdvořilý e-mail manželově dceři, vylíčila jsem jí mile a opatrně, proč jsem tak dlouho váhala se psaním. Její odpověď byla velmi pozitivní a byla ráda, že jsem jí to sdělila. Také slyšela tu ránu a řekla, že jí bylo jasné, že děti házely kameny. Pouze nevěděla, že trefily skleněnou tabulku. I ona byla toho názoru, že jsme jí to měli říci hned.

Ráno o dva dny později jsem si všimla, že se můj jazyk nějak divně cítí. A skutečně, na pravé straně byl velký výrůstek-pupínek. Věděla jsem ihned, že to souvisí s touto věcí. I přes hovory s přítelkyněmi ve mně běžel program, vyřešením konfliktu bylo až to psaní. To znamená, že celou dobu jsem měla zablokovanou řeč, můj jazyk byl takříkajíc svázán.

Ve stati o ústech jsem také našla: „Jazyk – konfliktně aktivní fáze – příklad: stejný průběh najdeme také u nádoru jazyka. Speciálním obsahem konfliktu je tu ztráta řeči. Příklad: jeden muž ztratil řeč, když na něj jeho šéfová vyjela: Nemáš jazyk v hubě, že neumíš říct ani slovo?“  Příklad v tabulce (paní musí kvůli alkoholu foukat do balónku) mě sice neoslovil, ale s tím předešlým popisem to bylo nad slunce jasné.

Protože se jazyk nachází v tabulce v „červené skupině“, bylo jasné, že v konfliktně aktivní fázi je úbytek buněk, v léčivé fázi oprava probíhá otokem, tedy přibýváním buněk. Potřebovala jsem tedy jen počkat. Bylo to trochu nepohodlné, ale věděla jsem, že to opět odejde. Trvalo to přesně 13-14 dní, nežli se otok přes noc zmenšil na polovinu. Nyní je jazyk ještě trochu naběhlý, výrůstek se ale neustále zmenšuje. Byla u mě postižena pravá strana, a protože jsem levačka, týká se má pravá strana tématu matka-dítě, a já jsem pociťovala ztrátu řeči vůči dceři mého muže, kterou považuji téměř za své dítě (znám ji od dob jejího mládí).

Potřebovala jsem další 2 týdny na to, abych to vše řekla i manželovi. Ukázala jsem mu ještě trvající, ale již menší naběhnutí jazyka a fotky jazyka ze začátku léčivé fáze. On to akceptoval a tím se to pro mě celé dořešilo.

Kdybych byla bývala šla k lékaři, diagnostikoval by mi rakovinu jazyka, a kdo ví, jak by to se mnou dopadlo. Jak jsem šťastná a vděčná, že znám GNM! Vím, o co jde, a můžu v klidu a s radostí vyčkávat.

Srdečné pozdravy

F.L.

* * *

Poznámka:

Pokud by naše pisatelka nenapsala tento řešící e-mail a neposlala jej po 2 týdnech, nýbrž teprve po 4 týdnech, byla by se tvořila konfliktní masa místo 2 týdnů po 4 týdny, potom by samozřejmě léčivá fáze dopadla o něco hůře.

Často má člověk konflikty, které řeší tím, že se s tím po nějaké době smíří. To může přijít ale až po měsících. Pokud by tedy naše chytrá pacientka zmíněný e-mail vůbec nenapsala, kdyby se s tím smířila postupně až po měsících, potom by léčivá fáze byla ještě mnohem obtížnější.

Kolik lidí s neznalostí GNM by se zachovalo právě tímto způsobem? Ti pak bývají mrzačeni operací, páleni ozařováním a otravováni chemoterapií. A když jich potom 98 % do pěti let zemře, říká se: škoda, tady se nedalo nic dělat.

S přátelskými pozdravy

Ing. Helmut Pilhar

INFORMUJTE SE, DOKUD JSTE ZDRAVÍ

Přeložila Jitka Valentová a Namu

Share
Share
Share