podle Germánské nové medicíny
Ženský organismus citově umísťuje svou vazbu k dítěti a k partnerovi převážně ve své hrudi. Z tohoto důvodu je onemocnění prsů také nejčastější onemocnění u žen.
Podle Germánské nové medicíny rozlišujeme dva druhy rakoviny prsu:
tzv. rakovinu prsní žlázy, zvanou též adenokarcinom mammae, jako pevnou kompaktní hmatatelnou uzlinu (v konfliktně-aktivní fázi tkáň roste)
tzv. rakovinu mlékovodu, lékařsky nazývanou také intraduktální (nitrokanálkový) karcinom – vlastně nitrokanálkový vředovitý proces – při níž se v konfliktně-aktivní fázi nedá nic vytestovat, tzn. nejedná se o nádor, ale o úbytek tkáně. Pacientka nanejvýš cítí na postiženém místě prsu lehký tah.
Kromě toho přirozeně existuje na vnější kůži prsu ještě normální rakovina kůže, která existuje stejným způsobem i na ostatním těle včetně neurodermitidy dlaždicového epitelu kůže.
V zásadě se u rakoviny prsní žlázy jedná o konflikt z rozepří nebo se jedná o pečovatelský konflikt; u vředovitého procesu kanálkového mlékovodu to je vždy konflikt z rozchodu.
Víme nyní, že existuje pravorukost a levorukost.
Každý si to může u sebe určit sám: zatleskejte jako v divadle při potlesku. Ruka, která leží nahoře, je vedoucí, tzn. určuje pravorukost či levorukost. Leží-li nahoře pravá ruka, potom je člověk pravoruký, a obráceně, pokud nahoře leží levá ruka, je člověk počínaje mozkem levoruký. Tento test je velmi důležitý, abychom zjistili, v jaké hemisféře člověk pracuje, protože existuje velmi mnoho přeučených leváků, kteří se sami považují za praváky. Zjednodušeně řečeno, pravá půlka malého a velkého mozku je spojena s levou půlkou těla a obráceně – levá půlka malého a velkého mozku je příslušná pro pravou půlku těla.
U pravoruké ženy se dá stručně říct:
Levé prso je příslušné pro dítě a matku ženy a pro domácí hnízdo (byt, dům), a pravé prso pro partnera (manžel nebo přítel) nebo také partneři, tzn. všichni ostatní lidé (otec, bratr nebo sestra, tchýně, šéf, soused atd.) – kromě malých dětí a zvířat nebo lidí, které vnímá jako děti.
Pokud má žena-pravačka v levém prsu rakovinu prsní žlázy, potom má buď konflikt ze starosti o dítě, o svou matku nebo o své hnízdečko, nebo má rozepři se svým dítětem, se svou matkou nebo má spor o byt, své hnízdo. Naproti tomu, pokud se jedná o vřed mlékovodu, potom má žena konflikt kvůli odloučení od svého dítěte, od své matky nebo od svého hnízda.
U ženy-levačky je tomu přesně obráceně:
Pravé prso odpovídá dítěti, matce ženy a hnízdečku, levé prso odpovídá partnerovi či partnerům (jako výše).
Tedy pokud máte rakovinu prsní žlázy (nádor) u pravého prsu, potom se jedná o konflikt ze starosti o dítě, matku nebo o hnízdo.
Máte-li vředovitý proces kanálků mlékovodu na pravém prsu, pak se jedná o konflikt z odloučení od dítěte, matky nebo hnízda.
Tak jako se liší obsahy konfliktů u obou druhů rakoviny prsu, existují přirozeně také souvztažné okruhy (relé), místa v našem mozkovém počítači, uložena na různých místech mozku.
Relé pro rakovinu prsní žlázy leží v bočně vnější oblasti malého mozku a patří ke střednímu zárodečnému plátku.
Relé pro vředovitý proces kanálků mlékovodu leží v senzorickém korovém centru kůry velkého mozku a – jak již bylo na začátku zmíněno – na protilehlé straně k orgánu.
Rakovina prsní žlázy patří k těm rakovinám, které jsou řízeny ze starého mozku, tedy k těm, u nichž dochází podle ontogenetického systému smysluplných biologických zvláštních programů přírody u rakoviny a rakovinových ekvivalentů v konfliktně-aktivní fázi k množení buněk (3. biologický přírodní zákon).
Oproti tomu jsou vředy kanálků mlékovodu procesem řízeným z velkého mozku, které v konfliktně-aktivní fázi vytváří vředy, tedy defekty tkání.
V léčivé fázi se potom vše děje obráceně:
Kompaktní nádory narostlé v konfliktně-aktivní fázi díky bujení buněk se v léčivé fázi odbourávají pomocí mikrobů, pokud tam nějaké jsou, tedy např. pomocí hub nebo houbovitých baktérií, jako jsou tuberkulózní baktérie, které nádor nejprve „zesýrovatí“. U defektů tkání řízených z velkého mozku dochází v léčivé fázi k opětné výstavbě množením buněk. K tomu jsou využívány jako pomocné mikroorganismy výlučně tzv. viry. To je chirurgie přírody!
Ve školské medicíně se o těchto souvislostech nevědělo, nerozlišovala se konfliktně-aktivní a léčivá fáze a vše, co vykazovalo množení buněk a změny tkání se jednoduše označovalo jako zhoubné. Oproti tomu vředy, které v konfliktně-aktivní fázi vykazují úbytek buněk, jako nezhoubné.
Příklad: jedné matce vypadl kojenec z náručí, udeřil se hlavičkou o zem a nějakou dobu byl v bezvědomí. Matka jako pravačka utrpěla biologický konflikt matka-dítě u levého prsu. Od tohoto okamžiku (DHS) začala v levém prsu matky růst adenoidní rakovina prsní žlázy, to znamená, že se množila tkáň prsní žlázy.
To v žádném případě nepostrádá smyslu. U organismu matky se děje to, že vytváří dodatečnou tkáň prsní žlázy, protože smyslem je zde zcela jednoznačně pomoc kojenci, který díky nehodě prodělává narušení vývoje, aby se mu nyní dostalo více mateřského mléka. Tak organismus matky zkouší vyrovnat se s vzniklými škodami.
Tento tzv. nádor prsní žlázy roste tak dlouho, dokud konflikt trvá, totiž: množení mléka neustává. Teprve v okamžiku, kdy je kojenec opět v pořádku, následuje vyřešení konfliktu, to znamená, že růst prsních žláz se zastaví. Účinek: matka má na domnělé nemocné straně mnohem více mléka nežli dříve, ačkoli byla ve fázi sympatikotonie, tedy v konfliktně-aktivní fázi.
Přitom vidíme, že změny, které označujeme jako nemoci, jsou vlastně protikladem nemocí, totiž: je to velmi smysluplný proces ve spolupráci s přírodou, např. mezi matkou a dítětem nebo mezi matkou a partnerem.
Jiná žena, která měla konflikt se svým mužem a vyvinula se u ní v prvních třech měsících těhotenství rakovina prsní žlázy (ve 4.-9. měsíci těhotná žena nemůže dostat rakovinu, viz těhotenství a porod z hlediska GNM), který se ale po těhotenství opět po konfliktu rozhořel, měla na pravém prsu (vztahujícím se k partnerovi) ještě dlouho mléko, ačkoli v levém prsu mléko již dávno vyschlo. Na konci kojení potom rakovina prsní žlázy zesýrovatěla pomocí tuberkulózních baktérií s obvyklým nočním pocením a opět se odbourala.
Tento proces může, ale i nemusí probíhat s bolestmi, s tzv. bolestí malého mozku, kterou vidíme i u ostatních škár u kůže, obzvláště silně např. u pásového oparu. Ženy potom mluví o silných bodavých bolestech v místě uzliny, o tzv. bolesti ze zajizvení.
Na obrázku počítačového tomogramu (CT) prsu můžeme vidět na konci procesu kavernu na místě, kde dříve byla uzlina prsní žlázy. To je biologická forma průběhu, která se vyskytuje ještě dnes např. u přírodních národů.
U žen v tzv. civilizovaných zemích se tyto procesy většinou odehrávají bez kojení. Pokud tedy nějaká žena v civilizaci utrpí konflikt matka-dítě v době, kdy již nekojí (ačkoli by ještě kojit mohla – pozn. překl.), potom takový nádor prsní žlázy roste a imituje účel „chtění dát více mléka“ kojenci, dítěti, které ale již kojeno není. Toto naši moderní lékaři pochopili jako něco plně nesmyslného, nemocného, nahlížejí na to jako na atavismus přírody, protože se vytratilo porozumění původního smyslu.
Přesto tyto procesy probíhají analogicky i u žen v naší civilizaci, ačkoli ženy již nekojí, a ve fázi léčení – pokud k ní dojde – se nádor opět pomocí baktérií tuberkulózy (pokud nejsou zničeny antibiotiky) a zesýrovatění odbourá.
Pokud zde žádné baktérie TBC nejsou, zůstane uzlina konstantní, zapouzdří se, přirozeně ale nezesýrovatí.
Jak ale potom vůbec někdo může umřít na rakovinu prsu, zeptáte se.
Pokud odhlédneme od řídkých, velmi, velmi dlouhých průběhů konfliktu, které mohou ve vzácných případech vést ke smrti, musíme říci, že iatrogenní (lékaři vyvolané) konflikty vyvolané panikou v důsledku diagnózy rakoviny prsu (panika ze strachu z rakoviny, panika ze strachu ze smrti, konflikt ze ztráty sebeúcty) díky lékařskému neporozumění atd., vyvolají potom nové rakoviny, podle školské medicíny pojmenované „metastázy“ – dnes jsou bohužel pravidlem – a na ně se dá velmi lehce zemřít. To ale už nemá s původním onemocněním nic společného.
Zatímco u rakoviny prsní žlázy jsme v konfliktně-aktivní fázi viděli množení tkáně prsních žláz, u rakoviny mlékovodu se v konfliktně aktivní fázi vyskytuje vřed, úbytek buněk u výstelky mlékovodů.
Z psychického hlediska se zde (u rakoviny mlékovodu) vždy jedná o konflikt z odloučení: buď od matky/dítěte, nebo od partnera. Přitom si musíme tento průběh představit zcela realisticky, jako kdyby tato individua byla spolu slepena lepidlem, a při oddělení se strhnul kousek vnější kůže, tak jak to obyčejně pozorujeme u zbývající kůže u obrazu nemoci neurodermitidy. Tyto vředy jsou jedním symptomem. Dalším symptomem je senzorické ochrnutí mlékovodů.
Když se toto senzorické ochrnutí rozšíří až na vnější kůži prsu, pacientka nemá na prsní bradavce už žádný cit. Tento proces pozorujeme zřídka, zatímco u karcinomu prsní žlázy, podle velikosti prsu a lokalizace postiženého místa, uzlinu můžeme cítit již po několika týdnech.
Výjimku tvoří u rakoviny mlékovodu tzv. cirhózní uzlina, která vznikne, pokud konflikt přetrvává takřka do nekonečna. Mohli bychom jej nazvat také rakovinou jizvovitého smršťování. Takovou cirhózní rakovinou můžeme tu a tam vidět na mamografii jako zhutnění. Typické jsou často také malé vápenaté stříkance.
Pokud dojde k vyřešení konfliktu z odloučení, potom vidíme, jak se vynořuje komplikace, která se vůbec nedala biologicky předvídat, protože v normálním případě by v léčivé fázi kojenec mléko odsál. Ačkoli se nyní žádné mléko neprodukuje, produkuje se sekret z rány, který ale často nemůže odtékat a proto se hromadí v prsu, které se stává horkým a rudne, natéká ve velmi krátkém čase. Prso se tedy zvětší nejprve na začátku léčivé fáze, zatímco u rakoviny prsní žlázy to bylo obráceně.
Vytékající prso je potěšitelným znamením a znamená, že se sekret z prsní bradavky vyprázdnil nebo dokonce odkapává, tedy postižené mlékovody nejsou zcela naběhlé, nýbrž sekret se může vyprazdňovat. Nepříjemné je, že se nyní navrací citlivost, většinou dokonce nadměrná, takže mluvíme o přecitlivělosti (hyperestesii). Pacientka někdy pozoruje také vnitřní smršťování prsu, pokud konflikt trval dlouho.
Operovat by se mělo jenom tehdy, pokud se to zdá rozumné, pokud by spontánní léčení trvalo příliš dlouho nebo pokud by došlo k následným komplikacím. Pokud by se pacientka cítila znetvořená např. díky uzlině a díky melanomu vzniklému podle DHS a/nebo z nějakého důvodu se svrchní dlaždicový epitel protrhnul, potom totiž máme otevřené, máslovité, páchnoucí prso, které může působit nepříjemnosti. Totéž se stane také, když se prso otevře propíchnutím nebo řezem.
Přeložila Jitka Valentová