Zpráva z orgonautické expedice

Share

Lidé se poslední dobou znepokojeně dívají na oblohu a diví se, co se to tam děje. Co to tam létá letadel, která zanechávají chemickou stopu!

Starší generace se ještě rozpomenou na dřívější stopy po letadlech – rozplynuly se během minuty.

Ne tak nyní. Ačkoliv bychom měli mít lepší technologii, pruhy po letadlech zůstávají na nebi, nerozpouštějí se, nýbrž se pomalu rozšiřují, až vytvoří mlhovitý jakoby-mrak. Když se takových pruhů spojí více, myslíme si skutečně, že jde o normální bílá mračna. Co je ovšem občas prozradí, je západ slunce, kdy takováto chemická mračna a pruhy září neobvyklými růžovo-fialovými barvami, a sice ne pouze na straně zapadajícího slunce, ale i naproti na východě.

Tyto chemické pruhy na obloze se nazývají chemtrails (anglicky chemické stopy), protože nejprve byly pozorovány ve Spojených státech, později v západní Evropě, nyní i u nás. Pod tímto názvem je možno si o nich leccos najít na německém nebo anglickém internetu.

O důvodech tohoto chemického zamořování se můžeme pouze domnívat, ovšem fakta mluví sama za sebe: odstínění paprsků slunce, zvýšená nemocnost v aktuálně zastříkaných oblastech, spad chemie, suchý vzduch a země, zabránění srážek.

Na podzim r. 2004 jsem strávila několik týdnů na Pyrenejském poloostrově. Denně a nepřetržitě se stříkalo, obloha byla zaštupovaná mnohými pruhy, stále bylo vidět letadla, vypouštějící tuto chemii. Při západu slunce byla obloha krásně malovaná, fialová, růžová i zelená – kdyby člověk nevěděl, že je to umělého původu, mohl by si myslet, „co nám to ta příroda ukazuje za barevnou hru“ ...

Výsledek byl ovšem zničující – v následujícím dešťovém období velice málo pršelo, což mělo katastrofální dopad na zdejší, převážně zemědělské, hospodářství. Někteří zemědělci ani nezaseli, a ti, co zaseli, těm nic nevzešlo. Na pastvinách zvířata neměla co žrát, mnoho dobytka muselo být poraženo. Obilí bylo o 60 % méně oproti ostatním rokům. Byl vyvolán nouzový stav vody, a tato situace přinesla i politické potíže. Španělsko nenechalo v řekách tekoucích do Portugalska smluvené množství vody, načež se v médiích mluvilo o „válce o vodu“. Rozběhly se plány, jak se bude voda platit – což by zničilo drobné zemědělce a statkáře. Kdo jiný by si mohl dovolit platit vodu, než veliké firmy a koncerny?

Na internetu jsem našla skupinu lidí, kteří, poučivši se od Američanů, vyrábějí doma tzv. CLOUDBUSTERY, vycházející z objevů Wilhelma Reicha a Dona Crofta. V menším se pak vyrábějí ještě TOWERBUSTERY a HHG – svaté granáty, jak tomu říkají. Jedná se o krystaly, zalité směsí kovových strusek s epoxidem. Tato sloučenina působí jako orgon-transformátor, jinými slovy, přeměňuje mrtvou energii na živou.

Tito lidé vyrábějí podomácku orgon-transformátory a rozdávají je, kde je třeba: k mobilovým věžím, politickým budovám, nemocnicím, k místům, kde se dějí nebo děly nepěkné věci.

Já to vyrábět nemohu, ale po ročním sledováním oblohy i toho, co se píše na internetu, jsem neodolala a zakoupila nejprve pár menších towerbusterů, později dokonce jeden cloudbuster. Towerbustery jsou malé a odlévají se do kelímků od jogurtu, cloudbustery se odlévají do kbelíků a ještě se na ně nasazují měděné tyče výšky asi 2 metrů.

Výsledky byly signifikantní – i děti ve vsi se divily, jak to, že zrovna nad naší vsí je modrý kruh, a všude dokola zataženo bílo-šedivou dekou. Déšť i slunce se střídaly v rozumných, krátkých intervalech, takže jsme si užili slunce a zároveň nemuseli zalévat.

Další rok na podzim bylo opět na řadě Portugalsko, a my jeli vybavení četnými orgon-transformátory.

Tento rok – 2005 – nebylo na obloze vidět tolik letadel jako vloni. Ovšem, na rozdíl od loňska, také nebylo vidět modrou oblohu. Stále jakoby bylo zataženo, ale nepršelo. Už mnoho měsíců tu nepršelo. Obloha byla pokrytá jakousi šedou, naporcovanou mlhou, jako dekou.

Že by přestali tolik stříkat? Proč? Protože dosáhli, čeho chtěli? Protože mají jiné metody? – Nevím.

Do práce jsme se dali po cestě ze Zaragozzy do Madridu. Každé mobilové věži, kterou jsme potkali, jsme věnovali jeden towerbuster (tb). Jelikož bylo v této minimálně obydlené oblasti mnoho věží, měli jsme co dělat. Orgon neruší příjem a vysílání, nýbrž pouze přeměňuje entropické, životu nepřátelské energie na energie život umožňující. Jeli jsme hornatým, neobydleným pohořím, s malou troškou vegetace. Krajina nám připadala úžasná.

Konečně dorážíme po dlouhé cestě do Portugalska. Navštěvujeme zde zajímavá místa, většinou místa síly, na která jsem byla upozorněna při mých šamanských cestách, a nebo která jsme po cestě objevili náhodou. Na každém z těchto míst děláme šamanské rituály pro léčení Země a oplátkou se nám dostává zajímavých zkušeností a posílení. Na každém z těchto míst zůstáváme 2-3 dny. Hned v začátcích pobytu stavíme naše tři cloudbustery do trojúhelníku okolo nás – jsou od sebe vzdáleny tak 30–40 m. Při odjezdu je zase bereme s sebou, víc jich totiž nemáme.

Náhodou začlo na některých místech v Portugalsku trošku pršet, když jsme překročili hranici – první déšť po mnoha měsících.

Téměř na každém místě, kde jsme takto pobyli a postavili zmíněné tři cb, se dělo zhruba toto:

Nebe bylo většinou zatažené šedobílou „naporcovanou dekou“. Často se zvedl vítr zrovna v ten moment, kdy jsme na to místo dorazili. Krátce poté, co jsme postavili cloudbustery, se v dálce na nebi objevila trhlina v chemické polévce, která způsobila, že v ní byla vidět modrá obloha. Tato trhlina byla dokola na nebi, jako by ji někdo vyřízl velikým kružítkem. Všechny mraky, které byly uvnitř tohoto obrovitého kruhu, se pomalu sunuly k nám, a mizely – trvalo tedy několik hodin, než i nad námi byla obloha čistá. Pak jsme několik hodin nebo i celý den měli modro a slunečno, než tato oblast, zbavená chemie, přitáhla deštivé mraky a začalo pršet.

Když jsme pak kousek od Sines zůstali na jednom místě déle, dělo se zpočátku totéž, jako v minulých případech. Při delším pobytu jsem však nezaznamenala nějaký systém v působení cloudbusterů. Po prvním deštíku bylo asi týden slunečno, a pak zase lilo několik dní jako z konve.

Brzy jsem získala dojem, že právě skrze náš pohyb a tím i neustálou změnu místa působení cloudbusterů jsme vnesli pěkný nepořádek do stávajícího systému chemického počasí. Jako bychom míchali obrovskou vařečkou v kaši. Tím jsme měli na počasí velkého území větší účinek, než kdybychom postavili cb-čka na jedno místo a nechali je tam. To by vysvětlovalo i skutečnost, že po prvním zásahu „orgonautů“ v létě 2005, kdy bylo obdarováno tb-čkama a cb-čkama celé španělské pobřeží, nejprve pár dní slibně pršelo, později však ne. Když je málo cloudbusterů na velkém území, je lepší, když se čas od času přesunou. Když je dostatek cloudbusterů, např. každých 50 km jeden, mělo by to stačit, i když stojí na místě. Stálý cb má dobrý účinek na místě, kde stojí, neovlivní však počasí jinde.

Jižně od Lissabonu a jižně od Sines jsme při odjezdu nechali vždy jeden cb nedaleko pobřeží.

Na cestě zpátky, když jsme opět projížděli výše zmíněnou krajinou mezi Madridem a Zaragozzou ve Španělsku, jsem byla nanejvýš překvapena: tatáž krajina, předtím tak krásná, působila nyní podstatně jinak – bez života, šedivě, jak z jiné planety. A to množství „mobilních věží“ ...

Snad jsme našimi dárky zrušili nějaký maskovací hologram? Vzpoměla jsem si totiž při tomto pohledu na příběh, který jsem četla, a jehož autor tvrdil, že se to opravdu událo – že se vydal ve Švédsku na nějakou obyvateli nazývanou „prokletou horu“, která měla sněhovou špičku. Až teprve, když došel na dotek blízko ke sněhu, ukázalo se, že je to šálení, že to žádný sníh není, nýbrž hologram, který maskuje technická zařízení a přítomnost mimozemšťanů.

Tím nechci říci, že by tu byli mimozemšťané, spíš, když už, tak podzemšťané, protože zdejší kamenité pevné hory, široko daleko opuštěné, by k podzemním aktivitám byly velice vhodné. Ale, nic přesného se neví, jsou to jen mé subjektivní dojmy.

A ještě mne napadá jedna zajímavost. Na jedné z fotek vidíte cloudbuster, zasazený do písku u pláže. Během těch dvou týdnů, co jsme tam byli a stáli s autem v dostatečné vzdálenosti, prošlo okolo tohoto cloudbusteru množství lidí. Místní lidé, námořní policie, turisté. Jeden jediný člověk se viditelně pozastavoval nad tím, co to je, několik málo lidí věnovalo cloudbusteru jedno- až dvousekundový pohled, ale velká většina si ho vůbec nevšimla, ani trošššííííčku, ačkoliv stál u cesty na pláž. Ta velká většina jsou ti, co Vám budou tvrdit, že chemtrails neexistují.

Share
Share
Share