Dr. med. Ryke Geerd Hamer
Spouštěčem každého tzv. onemocnění je vždy nějaký biologický konflikt, vysoce dramatický šokující zážitek – zvaný DHS. V okamžiku vzniku DHS se v mozku vyznačí příslušné centrum, tzv. konfigurací soustředných kruhů (Hamerovo ložisko), které koresponduje s určitým orgánem. Čím rozsáhlejší je toto Hamerovo ložisko (HH), tím rozsáhlejší je také nádor, nekróza (úbytek buněk) nebo změny buněk u orgánu.
DHS (Dirk Hamer Syndrom) je základním kamenem železného pravidla rakoviny (ERK), základ revolučního pochopení v celé Germánské nové medicíně. Okamžik vzniku DHS si většina pacientů uvědomuje na minutu přesně, protože vždy probíhá dramaticky.
V Germánské nové medicíně má každé tzv. onemocnění dvě fáze: první (studená) a druhá (horká) fáze, pokud se podaří konflikt vyřešit. Pokud se však nedaří konflikt řešit, zůstává onemocnění jednofázové, tzn. individuum zůstává ve fázi aktivního konfliktu, ve studené fázi, stále více hubne a konečně může i zemřít na vysílení nebo na kachexii. Dříve jsme tuto komplementární část vždy přehlíželi, proto byla naše celá medicína od základů nesprávná.
Podle ontogeneticky podmíněného systému nádorů a rakovinových ekvivalentů existují dva druhy množení buněk. Jeden druh množení buněk probíhá v konfliktně-aktivní, sympatikotonní fázi, druhý probíhá ve vagotonní, léčivé fázi; totiž u těch onemocnění, kde v konfliktně-aktivní fázi dochází k úbytku buněk, kdy se tvoří díry, nekrózy nebo ulcera.
U všech nádorů, které se vytvořily v konfliktně-aktivní fázi namnožením buněk, nejenže leží jejich korelační oblast v mozku vedle sebe, ale patří také podle historicko-vývojového hlediska ke stejnému zárodečnému plátku. A navíc mají tyto nádory ještě zcela speciální biologický smysl. Ke každému zárodečnému plátku zase patří speciální část mozku, určitý druh konfliktu, zcela určitá histologická forma buněk, a také specifičtí mikrobi spjatí s odpovídajícím zárodečným plátkem.
Toto základní schéma platí pro všechny 3 zárodečné plátky, popřípadě pro tzv. nemoci a jim odpovídající orgány. Všechna rakovinová onemocnění, u nichž v konfliktně-aktivní fázi dochází k množení buněk, mají oblast, odkud jsou řízena, v kmenovém mozku a v malém mozku – tedy ve starém mozku.
Prostata patří k orgánům řízeným kmenovým mozkem a proto v konfliktně-aktivní fázi vytváří kompaktní nádory buněčného typu adeno.
Obsah konfliktu je vždy ošklivý, částečně genitální konflikt, což znamená, že těžiště obsahu konfliktu se nemusí nutně točit kolem čistě genitální oblasti (v reálném i přeneseném smyslu slova), nýbrž že tato genitální tematika nastupuje jako doprovod, čímž se tento konflikt zřetelně liší od sexuálního konfliktu.
Zde je několik typických případů konfliktů při onemocnění prostaty:
- milovaná dcera žaluje svého otce kvůli vyživovací povinnosti nebo kvůli předčasnému vydání dědického podílu,
- jediná dcera se ocitne na šikmé dráze a/nebo je závislá na drogách,
- muž přistihne svou ženu/milenku in flagranti s mladším milencem,
- při rozvodu vycházejí najevo ošklivé věci,
- starší muž je opuštěn mladší přítelkyní kvůli mladšímu muži…
V konfliktně-aktivní fázi narůstá kompaktní nádor buněčného typu adeno. Ve stejném taktu se množí mykobakterie (pokud se nějaké vyskytují), ačkoli svou vlastní úlohu budou vykonávat až ve fázi vyřešeného konfliktu.
Čím je konflikt silnější, tím rychleji nádor narůstá, a čím déle konflikt trvá, tím větší nádor naroste. Kromě vegetativních parametrů jako je nespavost, ztráta chuti k jídlu, úbytek váhy atd. nemá pacient žádné bolesti nebo jiné potíže, jedině v případě (asi 5 %), kdy nádor prostaty náhodou tlačí na močovou trubici, můžeme pozorovat zpomalený odtok moči (slabší proud moči). Karcinom prostaty nebolívá ani ve fázi aktivního konfliktu, ani v léčivé fázi.
Po vyřešení konfliktu se vše bude dít přesně obráceně: Pacient opět spí, má chuť k jídlu, přibývá zase na váze. Nyní se zaktivují mykobaktérie, které se namnožily ve fázi aktivního konfliktu, a nádor postupně odbourají. To je chirurgie přírody.
Moč pak bude páchnoucí, kalná (tuberkulózní), občas se objeví trochu krve. Pacient se v noci potí, je velmi unavený. Má teplotu nezřídka až 40 °C, ale to všechno není nebezpečné. Je pouze třeba, aby pacient jedl potraviny bohaté na bílkoviny.
V této léčivé fázi může být také díky otoku dočasně stlačována močová trubice. V tomto případě by se měla vložit na 1-2 měsíce trvalá cévka, dokud se nádor neodbourá pomocí tuberkulinových baktérií a neodstraní se tak překážka při odtoku moči. Pak už bude vše zase v pořádku.
Léčení prostaty pomocí tuberkulinových baktérií (případně s dočasně vloženou trvalou cévkou) není vůbec nebezpečné ani bolestivé, pokud má moč kudy odtékat. Nemusí to mít rovněž za následek impotenci. Nebezpečné je pouze tzv. „ostrouhání“ prostaty skrze močovou trubici, jelikož se potom pacient obyčejně impotentní stává (vlivem poranění nervů).
Také při nepřítomnosti mykobaktérií se v 90 % případů nestane nic zásadního, kromě toho, že odtok moči může být zpomalen kvůli celkovému zduření prostaty. Ale i zde po odeznění otoku nastupuje opět normalizace.
U těch případů (5 %), u nichž by nabujelé buňky tlačily na močovou trubici, a nyní kvůli absenci mykobaktérií nemohou být odbourány, je na místě eventuálně zvážit operaci. Celkem vzato by se operace měla vůbec zvažovat pouze u těchto 5 % případů, a to také jenom proto, protože zde dochází k ne-biologickému průběhu, kdy se ve fázi aktivního konfliktu žádné mykobaktérie nevyskytovaly.
Mikrobi, na které stále nazíráme jako na „zlé nepřátele“, jako na zástup „virulentních protivníků“, kteří nás chtějí zničit, a které jsme proto museli pokud možno vyhubit, se nyní představují jako naši nejlepší přátelé, pomocníci, něco jako dobří popeláři a restaurátoři našeho organismu. Pracují zcela řádně a udatně pouze tehdy, když jim k tomu náš organismus dá výslovný povel z našeho mozku, totiž vždy přesně na začátku léčivé fáze, kdy se náš organismus přelaďuje z trvalé sympatikotonie na trvalou léčivou vagotonii.
Ve školské medicíně byla dosud praktikována jediná terapie, a to snaha odstranit nádor, nebo to, co jako nádor vypadalo, a bylo jedno, jestli tento nádor narostl ve fázi aktivního konfliktu nebo jestli se jednalo o růst buněk v léčivé fázi, vše bylo odřezáno. Stále se vycházelo z toho, že rakovinový nádor pochází od nějaké zdivočelé buňky, která by mohla plavat tepennou krví k jiným orgánům a tam vytvořit novou rakovinu, tzv. metastázy.
Pokud by rakovinové buňky přece jen mohly doplavat ke vzdáleným orgánům, musely by se tam nutně dostat skrze krev v tepnách, protože žilní systém a lymfatické dráhy vedou jen do centra, tedy do srdce. Dosud ale nikdy žádný vědec nenašel rakovinové buňky v tepenné krvi.
Pokud tedy nějaká diagnóza zní „metastázy“, pak z toho vyplývá, že se jedná o nedoloženou, dokonce falešnou hypotézu v tom smyslu, že by jakési nalezené druhotné karcinomy měly být tzv. dceřinnými nádory primárního karcinomu. Fakt, že by zde eventuelně mohl být přítomen druhotný či dokonce třetí karcinom, o tom není sporu, ale co se týče ohodnocení tohoto nepochybného faktu, to je chybné. Protože jak by mohla rakovina prostaty ve fázi aktivního konfliktu vytvořit kompaktní nádor, a potom, až se dostane až do kostí, tam působit chřadnutí, úbytek kostí?
Germánská nová medicína není medicína postavená na hypotézách, nýbrž je založená jedině na 5 biologických přírodních zákonech a je dokonce bez výjimky precizně dokazatelná na všech 3 úrovních (psychika, mozek, orgán) a přesně reprodukovatelná. Měli bychom proto na základě GNM a jejích nových poznatků takto přesně přemýšlet: Je vůbec potřeba zasahovat? Co by bylo smysluplné? Co již nemusíme dělat?
Biologický smysl u karcinomu prostaty spočívá ve fázi aktivního konfliktu a zní následovně:
Při zmenšeném množství spermatu se jako kompenzace vyprodukuje více sekretu z prostaty. Po vyřešení konfliktu, který se může např. překonat tak, že pacient opět získá přízeň své mladé přítelkyně, nebo kompenzuje ztrátu nějakou novou (mladou) přítelkyní, produkce ejakulátu se opět zvedne na dřívější stav, jelikož nyní bude opět třeba dřívějšího množství ejakulátu.
Nadbytečně vytvořené buňky (tzv. nádor prostaty = hypertrofie prostaty = zvětšení prostaty) se stanou přebytečné a mohou být nyní opět odbourány pomocí tuberkulinových baktérií.
Přeložila Jitka Valentová a Namu