Hemeroidy

Share

5. 11. 2008

V létě 2007 jsem se se svým tehdejším kolegou z práce osamostatnil. Přitom jsme poznali jednu malou IT-firmu, která byla vedena manželským párem. Naše obchodní myšlenka se jim zalíbila natolik, že se rozhodli, že nás na začátku budou podporovat, aby se později mohli stát našimi spolumajiteli.

Podpora spočívala v tom, že jsme naši firmu mohli provozovat v prostorách jejich podniku. Vše jsme měli k dispozici – od psacího stolu, židle, internetu, telefonu a tiskárny až po odesílání pošty a kuchyňský kout. Vše jsme mohli bezplatně spoluužívat. Ani jednou jsme neplatili nájem.

Můj partner je v našem dvoučlenném týmu technikem, já byl zodpovědný za vše ostatní, od výrobního managementu, přes účetnictví až po odbyt. Nezapomeňte, že jsem právě měl za sebou IT-studium a mnoho let praktických zkušeností; odpovídající široké technické kompetence mám proto také.

Jedinou nevýhodou v kanceláři bylo, že jsme si nemohli klást nároky, jelikož jsme nic neplatili. Například jsem chtěl hned na začátku pro naše telefony speciální řešení. Šéf IT-firmy však na to nereagoval, odmítal kategoricky má přání a jakoukoli diskuzi. Byl jsem dost překvapený tímto chováním, vždyť jsem se jen, z mého pohledu, opatrně vyptával. Nakonec jsem se s tím smířil.

Avšak nezůstalo pouze u tohoto případu. Brzy jsem poznal, že šéf s námi jedná, jako bychom byli jeho zaměstnanci. Extrémně nás napomínal. Z nás dvou se obzvláště zaměřil na mě. Jelikož jsem v našem dvoučlenném týmu oficiálně nebyl technikem, ale šéf, sám technik, si velmi rozuměl s mým partnerem, neměl jsem v jeho očích ohledně techniky žádnou cenu.

Měl jsem neustále konkrétní otázky a přání, které jsem si pokaždé pečlivě připravil, ale přesto jsem nikdy nepochodil. Vyústilo to jedním speciálním případem. Chtěl jsem využít pro svůj dálkový přístup z domova do kanceláře speciální software, které by šéfa stálo jen asi hodinu práce navíc. On se kvůli tomu tak rozčílil, že mi potom sdělil, že toto řešení po 4 týdnech opět odpojí. Jelikož to ale báječně fungovalo, byl jsem spokojený a zapomněl jsem na jeho oznámení.

Po 4 týdnech mi přišel e-mail s oznámením: zítra to odpojím. Zeptal jsem se, proč to dělat, když to tak bezproblémově funguje. Odpověděl: Já jsem řekl, že to za 4 týdny odpojím a proto to nyní odpojím. Tečka.

Tak to pokračovalo několik měsíců, přičemž jsem se velmi držel zpátky a pouze jsem zkoušel vše nějak řešit bez šéfa. Uprostřed roku 2008 došlo k další eskalaci. Kvůli připojení nového počítače se muselo na síťové přípojce něco předělat – věc byla přirozeně jako vše ostatní ve výhradní svrchovanosti šéfa. Zkusil jsem počítač zprovoznit, což se mi ale nepodařilo. Na můj dotaz reagoval šéf rozhněvaně a kompletně mi zakázal cokoli na infrastruktuře měnit. To měl od nynějška dělat můj partner. Nato šéf odpojil přípojku, takže jsme oba nemohli celý den v kanceláři pracovat, jelikož nešel ani internet, ani telefon. Můj partner se teď už také opravdu naštval. V posledních měsících ho chování šéfa rovněž nervovalo, ale vždy se s tím nějak srovnal. Tento případ však vyústil v rozhovor o krizi mezi námi a manželským párem. Výsledkem bylo, že   klidu ukončíme spolupráci a že se můj partner a já vystěhujeme.

Oba jsme se o dva týdny později vystěhovali z kanceláře a přeložili jsme sídlo své firmy na jiné místo do kanceláře přátel. Den po přestěhování jsem náhle dostal bolesti v konečníku a měl jsem divný pocit.

V následujících dnech jsem cítil silné zbytnění blízko konečníku. Byla to bolavá a nepříjemná záležitost.

Nešel jsem však k doktorovi, jelikož jsem za prvé již znal GNM a za druhé protože jsem již před rokem měl tentýž problém, který tenkrát odezněl sám od sebe. Také tentokrát odešel sám od sebe a asi po 3 týdnech bylo vše opět zahojeno.

Mnoho díků dr. Hamerovi a také Tobě, Helmute!

Srdečné pozdravy

R.F.

 

Poznámka:

Po zpětném dotazu s naším přítelem pisatelem nebylo zcela jasné, jestli se zde jednalo o léčivou fázi ze „žluté“ skupiny orgánů (submukózní = podslizniční absces, konflikt „vysrat se na to“, „já se na to můžu …“) nebo o léčivou fázi z „červené“ skupiny orgánů (zduření rektální sliznice, mužský zlobný revírní konflikt, případně ženský problém identity).

Náš přítel si myslí, podle tematiky konfliktu, že by lépe pasovala žlutá skupina (dle tabulky GNM).

Telefonoval jsem dr. Hamerovi, jelikož jsem se domníval, že se zde jedná spíše o léčivou fázi z červené skupiny. Jelikož „vše začalo“ den po přestěhování a u tohoto programu je v konfliktně aktivní fázi necitlivost, to znamená, že nic není cítit (vnější schéma kůže).

Informace od dr. Hamera byla:

Pokud by to bylo ze žluté skupiny, musel by náš přítel mít noční pocení. Mohl by se udělat výtěr na určení přítomných mikrobů. Domníval se také, že se zde jednalo o červenou skupinu. Geerd mínil, že se zde muselo jednat o 2. konflikt v revírní oblasti.

Náš píšící přítel je pravák.

V současné diagnostické tabulce stojí:

Ženský konflikt identity: nevědět, jak se rozhodnout, kam jít, kam patřit.

Když si člověk ještě jednou přečte případ popsaný naším přítelem, jak zkoušel „všechno řešit bez šéfa“ – po celé měsíce…

Léčení probíhá často s léčivými zduřeními, otoky ve tvaru kapiček či hroznů.

Ach, kdyby tak Dr. Hamer měl povolení, aby mohl provozovat praxi. Potom by se Germánská nová medicína stala legální. Pak by mohla být praktikována na každé klinice.

Potom by Dr. Hamer mohl školit terapeuty. Pak bychom si i my mohli svobodně zvolit GNM pro sebe a své děti. Potom by byl svět o velký kus více v pořádku.

S přátelskými pozdravy

Ing. Helmut Pilhar

Share
Share
Share