Zuby

a proč nám připravují problémy

Nová medicína je přírodní věda jako fyzika, chemie nebo biologie, a proto vyžaduje precizní diagnostickou práci, dokonce daleko více než u dřívější „školní medicíny”, založené na symptomech.

Je založena na 5 empiricky nalezených biologických přírodních zákonech, přičemž ji lze aplikovat na každý jednotlivý případ smysluplného biologického zvláštního programu u lidí a savců v přísně přírodovědeckém smyslu – tedy též na naše tzv. „zubní nemoci“.

Naše zuby se skládají hlavně ze skloviny, kterou je potažen vršek zubu a z vlastní zubní kosti, v níž spočívá kořen zubu (který je potažen cementem) a která dává formu zubům od špičky kořenu až ke korunce. Dále je to tzv. pulpa (zubní dřeň) z jemné nervové jádrové hmoty, a periodon, pochva kořenu, která zubní kořen obklopuje.

Ale tak, jako je vlastní zub sestaven z různých částí, odpovídají tyto díly také různým zárodečným plátkům (Při vývoji prvních buněk embrya se tyto rozdělí na tři plátky, ze kterých se pak vyvíjejí další orgány. Tyto 3 plátky se odborně nazývají entoderm, mesoderm a ektoderm – vnitřní, střední a vnější plátek, z každého plátku pak narostou určité orgány – pozn. překl.) a různým částem mozku. Přičemž nemá každý zub pouze určitou funkci, nýbrž také svůj speciální obsah biologického konfliktu (= duševní příčina disharmonie – pozn.překl.):

Řezáky = chňapnutí, polapení čeho

Špičáky = zachycení, uchopení (kořisti)

Stoličky = rozdrcení, rozmělnění

a to  celé se ještě rozděluje na příslušnost k pravorukosti či levorukosti, pro dítě/matku, nebo partnera. Z toho vyplývají různé tzv. obrazy nemocí.

Rakovina zubní kosti je přesněji řečeno osteolýza dentinu . Dentin – zubní kost – patří právě tak jako kosterní systém našeho organismu k mezodermu a zároveň k bílé kůře mozkové, tedy ke střednímu zárodečnímu plátku. Sem příslušné orgány vytvářejí v aktivní, konfliktní fázi úbytek buněk, tedy díry.

Základem „kousacího konfliktu“ je zde konflikt negativního ohodnocení sama sebe z důvodu nemožnosti se bránit, to znamená chtít někoho kousnout, ale nemoci to provést, protože individuum je příliš silné nebo příliš velké.

Příklad: slabý, jemný chlapec se musí ve škole často nechat bít a ponižovat od silnějších spolužáků. Nebo např. jezevčík (daklík) je často pokousán ovčáckým psem ze sousedství.

Hamerovo ložisko leží v přední části velkého mozku a sice na levé nebo pravé straně mozku.

V aktivní části konfliktu vznikají tedy díry v zubech, ve vnitřku zubu, které by sice byly vidět na rentg. snímku, ale bývají objeveny pouze náhodou, protože zub v této fázi ještě nedělá problémy. Ale při velmi dlouhém, úporném konfliktu, nebo probíhají-li krátkodobé recidívy, může se takový zub při silném poškození i spontánně rozlomit.

V hojivé fázi zde začíná podobně jako u kostí rekalcifikace skrze vytváření nových usazenin v zubní dřeni, s výsledkem, že původní díra je poté dokonce pevnější než dřív. To je biologický smysl, který se u tohoto typu zárodečného plátku projeví na konci léčivé fáze.

Tragické je pouze to, že díra v zubu začíná bolet teprve po nástupu léčivé fáze, totiž roztažením periostu (ozubice zubu), která je velmi citlivá.

Nyní ale zubař vrtá do díry, zub umrtví nebo případně vytrhne, přestože by se zub léčil sám za občasných bolestí, i kdyby se vůbec nic nepodniklo, ovšem jen tehdy, nevyskytnou.li se nové konfliktní recidivy.

Existují ale i druhy narušeného sebevědomí, které mají vliv specielně na spodní a horní čelist (podle příslušnosti k pravorukosti či levorukosti, pro dítě/matku, nebo partnera), protože i čelisti patří k oblasti velkého mozku, mezodermu, tedy ke střednímu zárodečnému plátku.

Tento konflikt je rovněž konflikt z uraženého sebevědomí „neschopnost kousnout“.

Mluvíme o tzv. „parodontóze“ , při níž se zjevně neustále prodlužují zubní krčky tím, že se dáseň stahuje zpět, takže se zuby nakonec začnou viklat. Také zde je příčinou odvápňování, mluvíme o osteolýze čelisti kolem zubního krčku! Následkem toho se při kousání „vyklubává“ viklavý zub v příliš širokém kráteru. Tím se stále víc natrhává a vytahuje dáseň a krčky se jeví stále delší, a pak se může přihodit, že se viklavý zub snadno vylomí.

Ve fázi léčení se věc zdánlivě ještě zhoršuje: při bolestech nebo případných krváceních mluví zubař obvykle o hnisavém vředu kořenu, protože okostice zubu čelistní kosti se rovněž vytahuje, což působí velké bolesti zubů. Často vychází kalus (usazeniny) ven do ústní dutiny, protože zub je viklavý a osteolýza nemůže být těsně uzavřena (nasládlá chuť v ústech). Z tohoto důvodu osteolýza často nemůže být správně rekalcifikována.

Principielně se jedná o případ zubního sarkomu (nádoru) bez sarkomu, protože usazeniny se jako v jiných případech nedostávají do tkání, nýbrž odtékají do úst. Následkem toho se kostní tkáň smršťuje, přestože roztahování okostice má vlastně za účel zabraňovat takovému smršťování kosti.

Bohužel zubař většinou vytáhne zdravý, ale viklavý zub a chce event. obrousit ještě další, a vytvořit (drahou!) korunku. To by ale nemuselo být, protože dnes je možnost onen dotyčný zub – dokonce i pokud jich je vedle sebe více – připevnit tzv. vazbou, která se nalepí na zadní straně zubu, dokud místo postižené osteolýzou opět nedoplní vápník, tedy nerekalcifikuje. Po ukončení léčivé fáze se „vazba“ odstraní.

Takto se po vyřešení konfliktu může dáseň i dokonce sklovina (pomaleji) zase normalizovat (během zduření, otoku dásně). V říši zvířat je to zcela normální postup.

Díry ve sklovině (tzv. kazy) patří k vnějšímu zárodečnému plátku, to znamená, že sklovina je jakási sliznice (vytvořená ze slonoviny), stejného původu jako ústní epitel. Sklovina, kterou je korunka potažena, je poskládaná dohromady z hranolků, které jsou stmeleny dohromady. Je to ta nejtvrdší část. Hamerovo ložisko v tomto případě leží ve velkém mozku, mezi hemisférami, přední paramedian, vlevo, nebo vpravo.

Obsahem konfliktu je obranný konflikt „nesmět kousnout“ (ovčácký pes by jezevčíka kousnout mohl, ale nesmí). Také zde opět rozlišujeme na řezáky, špičáky a stoličky a na příslušnost k pravo- či levorukosti, příp. matka/dítě, nebo partner.

V aktivní fázi konfliktu se vytvoří defekt na sklovině, nesprávně nazývaný „kaz“, protože sklovina je ve skutečnosti pouze zesílená a zrohovatělá ústní sliznice. Biologický smysl zde ovšem spočívá v ca-fázi (konfliktně-aktivní) a znamená, že se zub díky úbytku stává štíhlejším a tím i ostřejším a přestože se to nesmí, zlepšuje se „možnost kousnout“. Současně ale, protože se tu jedná o konflikt z oddělení, ve smyslu konfliktu „chtít být oddělen“, chce být tento konflikt „zapomenut“ dočasným odpojením citlivosti na bolest.

Ve fázi léčení dochází k pomalé obnově, to znamená k opravě defektu na sklovině, bezbolestné, ovšem s případnými nepříjemnými pocity, citlivostí na teplo/zimu nebo sladkost/kyselost.

Hojení probíhá v principu automaticky, tedy i kdyby se s tím nic nedělalo – přirozeně za předpokladu, že by se zde neobjevily mezitím žádné nové recidívy.

Příklad: jedna pacientka musela jako dítě stále zažívat, jak otec alkoholik bil její matku. Chtěla ho za to „kousnout“, ale „nesměla“. Avšak když jí bylo 18 let, postavila se klidně před svého otce, když chtěl matku opět bít a řekla: „Nedáš už ani jedinou ránu, protože ti přísahám, že zavolám pak ihned policii a všechno jim řeknu. Šel bys pak do vězení. Neopovaž se!“ Otec už nikdy neuhodil. O 4 týdny později se dostavily bolesti zubů u levého řezáku. Nic si s tím nenechala dělat. Zub si opět doplnil vápník. (Zubní rentgenový snímek s osteolýzou je zdokumentovaný.)

Tzv. periodontitida, zánět kořene, se přísně vzato nevyskytuje. Ovšem: u díry v zubu (dentinosteolyse) se může přirozeně vnitřní periodont rozšířit až k zubní dřeni a působit bolesti, může také stlačovat dutinu se zubní dření.

Polyp na dásni je vždy neškodný výrůstek, které leží pod destičkovým epitelem staré střevní sliznice, která dosahuje až k zubnímu krčku.

Oteklé tváře se vyskytují hlavně, když díra v zubu nebo v čelisti je v pcl-fázi (post-konfliktní = po vyřešení konfliktu) a souběžně existuje aktivní utečenecký konflikt nebo existenční konflikt.

O zubní píštěli mluvíme, pokud se jedná o více či méně chronicky se vracející proces na venek otevřené osteolýzy u zubní či čelistní kosti.

Tzv. hnisání zubu je normální osteomyelitida (úplně neškodná!) zubní nebo čelistní díry, která vzniká jako zanícení při procesu rekalcifikace, přičemž ven vytékají usazeniny a hnis. Zubní kost se přitom vyléčí dokonce lépe a rychleji než bez zánětu.

„Slinný kámen“ (podjazyční nebo ušní slinné žlázy) je pozůstatkem tuberkulózy (= léčebný proces, odbourání nádoru bakteriemi) po vyléčení nádoru těchto žláz. Obsah konfliktu (levá strana kmenového mozku): „nemožnost zbavit se tvrdého sousta“ nebo (pravá strana): „nemožnost dosáhnout žádaného sousta“.

© Dr. med. Ryke Geerd Hamer

Přeložila Jitka Valentová a Namu