Stephen Wolinsky: KVANTOVÉ VĚDOMÍ
Praktická příručka kvantové psychologie
V roce 1976 jsem vyrovnal své čakry, terapií podle Reicha dovedl své tělo k orgastickému vyvrcholení, sedával v „horkém křesle“ gestaltterapie, reaktivoval jsem dramata svého dětství v psychodramatu, prozkoumával subosobnosti a stavy ega v psychosyntéze a transakční analýze, naučil se více než stovce meditačních technik, byl jsem „rebirthován“ a zpíval jsem Jméno Boží v několika různých jazycích.
259,- Kč
Přesto jsem se cítil neúplně. Neměl jsem onen uklidňující pocit, že bych věděl, kdo jsem, nenašel jsem trvalou zkušenost sebe; nemohl jsem poukázat na neměnné Já. Sestával jsem nadále z různých já, která se měnila, kdykoliv jsem se dostal do jiného emocionálního stavu. V jednom okamžiku jsem se měl rád, v dalším ne. Jeden den jsem byl spokojený se svým životem, další den jsem byl neklidný.
Stáhněte si, přečtěte si: Stephen Wolinsky – KVANTOVÉ VĚDOMÍ. Obálka, obsah, ukázka. PDF.
Při zkušenosti kvantového vědomí jde o to, otevřít dveře k větší skutečnosti, která nabízí širší kontext, do kterého můžeme „vevázat“ naši zkušenost. Namísto zakoušení bolesti, izolace, frustrace nebo odtrženosti jako stavů, které jsou samy o sobě absolutní, získává člověk cit pro větší celek, pro to, jak – v terminologii fyzika Davida Bohma – „vše je spojeno se vším“. Ačkoliv pocit spojenosti, dokonce neoddělitelnosti od ostatního stvoření, má tendenci přicházet a odcházet – člověk neprožívá kvantové vědomí 24 hodin denně – rozpouští periodická zkušenost vliv dřívějších omezených vzorců myšlení a přesvědčení. Už jen jediný přechod do kvantového vědomí může změnit trvale způsob, jak zacházíte s chronickými způsoby chování.
Když jsem se pokoušel překlenout tuto propast sám pro sebe, chápal jsem tento proces jako procházení „úrovněmi vědomí“. Každá „úroveň“ má zvláštní chápání a zkušenosti, kterými člověk může procházet „cestou“ k další úrovni. Dalo by se to přirovnat k „oprávnění projít“, kdy se s každým novým, na zkušenosti založeným pochopením nějakého aspektu vědomí stáváme svobodnějšími, abychom se vydali k dalšímu aspektu vědomí či k další úrovni chápání. Těmto přechodům, jimiž se prochází, říkám „kvantové skoky“. Když se prochází nějakým aspektem vědomí, otevírají se nové přístupy, činí se nové zkušenosti, a pak lze pokračovat k dalšímu aspektu vědomí. Napočítal jsem sedm úrovní, ale toto číslo není nikterak absolutní. Odráží prostě stupně či roviny, které jsem zakoušel já.
Z těchto důvodů kvantový přístup nezdůrazňuje integraci nepravých já z raného dětství; nezabývá se uváděním traumatu do nové souvztažnosti ke zdroji a neprogramuje nová přesvědčení. Kvantová psychologie se zajímá především o ono ty, které je za všemi těmito částmi, traumaty a nepravými já. Čirá zkušenost kvantového vědomí není skutečně o integrování čehokoliv; je o poznání a zakoušení základní jednoty – základní nepřítomnosti či vzájemného propojení všech částí mezi sebou. V této základní zkušenosti jednoty lze zakoušet pravou celistvost, která je ve skutečnosti kontextem všeho. A co je ještě důležitější: je to kontext, který tu už skutečně je... Jde o poznání toho, co jest, totiž společné jednoty, kterou všichni sdílíme. V tomto prostoru mizí problémy a vynořujete se vy. Jinými slovy, stáváte se pozadím, které se nikdy nemění, a problémy, ať jsou psychologického nebo emocionálního rázu, jsou nahlíženy jako proměnlivé popředí. Stručně řečeno: moderní psychologie se zajímá o popředí, kvantová psychologie se zajímá o pozadí. To neznamená popírání popředí, nýbrž nakonec jednotu popředí a pozadí.
Jedna ze zásadních charakteristik, které odlišují tuto disciplínu od ostatních, je to, že ostatní disciplíny vyžadují, abyste v časovém rozvrhu prováděli určitá „cvičení“. V kvantové psychologii si můžete žít svůj život a vstoupit do prostoru pouhým přesunutím pozornosti.
Jinými slovy: pozorovatel či svědek ducha (myšlenek, pocitů, emocí a asociací) nejen pozoruje myšlenky či emoce, nýbrž ve stejném okamžiku nějak vytváří to, co pozoruje. Tím chci říct, že myšlenka zvaná „nesnáším sám sebe“ zdánlivě vypadá, „jako by“ tu byla už odjakživa a žila vlastním životem. Ve skutečnosti však pozorovatel tajemným způsobem myšlenku vytváří aktem pozorování; pozorování je tvůrčím prostředkem pozorovatele. Řečeno ještě jednodušeji: aby mohl pozorovatel konat svoji práci pozorování, musí stvořit něco, co může pozorovat.
Nežli se pustíme do praktické práce s hněvem, myslím, že je důležité, abych vylíčil historku o něčem, co se mi stalo, když jsem byl v Indii, a proč jsem k procesu připojil další krok.
V roce 1979, když jsem žil v klášteře v Indii, byly životní podmínky upraveny tak, aby „stupňovaly energii“ vyvarováním se hovorů a sexu, tím, že bylo jen málo jídla atd. Byla tam spousta emocionálních bolestí, protože nikdo neměl možnost úniku. Jsem si jistý, že jsme se všichni již někdy hněvali a pak si šli pro čokoládu nebo do kina nebo měli sex, abychom ten emocionální stav zvládli. Bez možnosti úniku jsem jednoho dne cítil takový hněv, že jsem tělo cítil jako v plamenech a jako bych hořel. Můj přítel Mark Mordin, který žil v Indii již dvanáct let, řekl: „Buď raději ohněm než palivem.“ Co jsem potom udělal, bylo splynout s ohněm, raději než být tím, co je spalováno. Náhle jsem se cítil klidný, uvolněný a centrovanější. Od té doby, když pracuji s klienty nebo na seminářích, doporučuji lidem, kteří jsou přemoženi hněvem, aby si všímali, kde ve svém těle zakoušejí tuto emoci, a aby si všímali její velikosti a tvaru, protože emoce jsou utvořeny z energie různých tvarů a forem. Například hněv je jiná forma energie než láska. To znamená, že ačkoliv je hněv utvořen z téže energie jako láska, jeho tvar nebo forma, kterou zaujímá, je odlišná díky označení. Nakonec lidi žádám, aby byli zcela emocí. Splyňte s emocí coby energií.
Výsledky jsou úžasně mocné. Jedna klientka nedávno prožívala záchvaty strachu. Zeptal jsem se jí: „Kde v těle prožíváte strach?“ Odpověděla: „V hrudi.“ Řekl jsem: „Všímejte si velikosti a rozměrů strachu.“ Řekla: „Má celkem zvláštní, ne docela oválný tvar.“ Řekl jsem: „Buďte zcela strachem. Spíše než tím, kdo má strach, buďte strachem coby energií.“ Odpověděla: „Páni! Cítím se soustředěněji, uvolněněji, víc sama sebou.“
V Indii, a hlavně během posledních pětadvaceti let na Západě, se tantrická jóga stala uznávaným pojmem, týkajícím se práce se sexuální energií. Mělo by se ovšem poznamenat, že existuje 112 jógických tanter nebo technik, které mají cvičícího uvést k „rozšíření vědění“. To poznamenávám, protože sexu se týká méně než 1 % tantrické jógy. Téma sexuality je nicméně tak silně nabité, že tantrická jóga se na Západě prodává díky tomu, že je spojována se sexem, ačkoliv sex představuje ve skutečnosti méně než 1 % její aktuální praxe. Propagace sexu coby tantry je navíc oblíbený komerční postup, používaný indickými „guruy“.
V práci se sexuální energií a v tantrické józe v její nejčiřejší podobě se však na sexuální energii nepohlíží jako na odlišnou od jiných energií. „Sexuální energie“ se nepovažuje za špatnou, nečistou nebo za něco, co by se mělo potlačovat. Na druhé straně se na „sexuální energii“ nepohlíží ani jako na něco, co by bylo bezpodmínečně zapotřebí vyjadřovat. Normálně, jak bylo zmíněno výše, máme jen polaritu voleb: vyjádřit (chci, měl bych) a potlačit (neměl bych, raději ne). Tato polarita, jak všichni víme, vyvolává konflikt, který se každého z nás už někdy dotkl. V tomto přístupu je však sexuální energie dovolena, připouští se a je pozorována jako to, co je: energie jiné formy než energie hněvu nebo smutku nebo dokonce než hmotných předmětů (o tom více později).
Tantrický sex nemá za cíl orgasmus. Je o tom, co praví definice tantry: „rozšíření vědění“.
V reichovském orgastickém cyklu se energie vybíjí.
V tantrickém sexu je však napětí a náboj; pozornost se obrací a na pocity se pohlíží jako na energii. Všímejte si, co se děje. Lze to vidět a ilustrovat takto:
Když pohlížíte na sexuální vjemy jako na energii, dosáhne se stabilní hladiny. Pak prostřednictvím sexuální aktivity náboj opět zvýšíte a v okamžiku nabití obrátíte pozornost a opět vnímáte pocity jako energii na další úrovni. Práce na vyšších a vyšších hladinách bez vybití energie způsobuje „rozšíření vědění“, což je tantra.
O tomto předmětu bylo napsáno mnoho knih, a nedokážu říct, co se děje u ženy. Muž však, pokud vidí sexuální energii jako energii a úrovně, obvykle ztratí erekci. Pak musí sexuální proces pokračovat, aby se znovu vytvořil náboj. Účel rozšíření vědění musí být jasný, jinak dojde k vybití (orgasmu) v raném stádiu.
Ve starodávném indickém textu je nádherná pasáž, převyprávěně: „Kdyby se člověk dokázal v okamžiku orgasmu obrátit do sebe (a pohlížet na vjemy jako na energii), zakusil by božské pulzování.“ Věta, která je vypuštěna, zní: „Kdyby sis v okamžiku orgasmu dokázal vzpomenout.“
V psychoterapii se klientovi často nabízí nové rozhodnutí přes staré rozhodnutí. Například když se někdo rozhodl, že „mužům nebo ženám se nedá důvěřovat“, mnoho způsobů terapie nabízí přerozhodnutí „někdy se mužům/ženám dá důvěřovat“ nebo „důvěřovat je v pořádku“ nebo podobně. Tento pokus o nové uspořádání prožitků novým uspořádáním přesvědčení obvykle přináší minimální výsledky.
Princip: Jakmile pozorovatel vytvoří přesvědčení, je první přesvědčení nejsilnější. Proto vytváření nových přesvědčení přes dřívější přesvědčení stupňuje konflikt.
Doufáme, že tento princip vysvětluje částečné selhání jak u „přerozhodnutí“ v psychologii, tak u „myšlenkové afirmace“ myslitele nového věku. V obou případech tvoří pozorovatel nežádoucí přesvědčení jako „svět je nebezpečný“ a snaží se změnit přesvědčení na „svět je bezpečný“. Pokaždé, když napíšete, ujišťujete se nebo znovu rozhodujete, že „svět je bezpečný“, posilujete tím opak. První rozhodnutí si musíte udržovat, abyste věděli, co nechcete.
Vezměme jiný příklad. Přijde klient/ka a stěžuje si na neschopnost zacházet s autoritou. Během sezení řekne: „Nechci být jako maminka/tatínek; rozhodl/a jsem se být jiný/á.“ Z kvantové perspektivy musí tato klientka podržet „maminku/tatínka“ ve vědomí, aby stále věděla, jaká nechce být. První výtvor je dojem „maminky/tatínka“ a druhý, vytvořený jako protiklad, je „nechci být jako oni“. Dochází ke dvěma věcem. Za prvé – pod tlakem zní dospělí přesně jako jejich matky a otcové (první vytvořený dojem). Za druhé, pokud mají být obě reality pozorovatelem udrženy, může se „maminka/tatínek“ projektovat do vedoucího, manžela, manželky nebo úředníka u úvěrové banky. Jiný scénář by mohl být ten, že jako vedoucí nebo v postavení s autoritou se osoba stane přesně takovou jako „maminka/tatínek“, vyfiltruje jiné informace a vnímá zaměstnance jako bezmocné děti, druhý vytvořený dojem.
To jsou příklady, jak pozorovatel tvoří různé bubliny a životní zkušenosti prostřednictvím těchto struktur.
Kvantová psychologie® vybízí čtenáře k tomu, aby spíše cvičil a prováděl cvičení a kontemplace, než aby je jen tak četl. Kvantová psychologie® není sportem pro diváky... Když vám nějaké ze cvičení nesedí nebo nefunguje, přejděte k dalšímu – neznamená to, že byste nebyli dost vyvinutí nebo že byste toho ještě nebyli schopni, znamená to prostě, že se to cvičení pro vás nehodí a pokračujte tedy dalším.
Kvantové cvičení 23
Krok 1: Pohlížejte na dvě představy jako části(ce) v prostoru. Například jedna část(ice) je představa „chci být jako moje sestra“, druhá část(ice) by mohla být „chci být sama sebou, ne jako sestra“.
Krok 2: Splyňte s jednou část(ic)í a prožívejte tuto realitu.
Krok 3: Vnořte se do druhé části(ce) a prožívejte tuto realitu.
Krok 4: Vstupte mezi obě rozporné části(ce) a prožívejte emoci mezi oběma část(ice)mi.
Krok 5: Pociťujte tuto emoci a konflikt (energii), který je udržuje na místě.
Krok 6: Nyní pozorujte obě částice jako utvořené z téže energie.
Krok 7: Všímejte si, co se děje.