Informace o knize najdete na našich stránkách ZDE.

z kapitoly Historie česko-sudetoněmeckých vztahů

Čím  začít?  Snad  tou  již  150  let  (od  národního  obrození) cíleně pěstovanou nenávistí velké části Čechů vůči Němcům, výstižně vyjádřenou větami ze současnosti: „Odsun si zasloužili! Chtěli do rajchu, tak tam taky šli! To oni vyhnali Čechy z našeho pohraničí! Mučili je, sebrali jim všechen majetek, posílali Čechy a Židy do plynu! Nebo zřídili snad Češi koncentráky?“ (Citace z už porevolučních novin.)

Samé nepoctivé polopravdy.

Například – jak dobře víme – i my Češi jsme zřídili koncentráky. Dokonce bez války, a jen k vraždění, mučení a ponižování svých vlastních, slušných spoluobčanů. Takto vzato bychom tedy nebyli o nic lepší. Jenomže také víme, že toto jsme nezpůsobili my Češi jako národ, nýbrž komunismus. Bylo by proto stejně korektní, neobviňovat ani Němce jako národ za zločinný nacismus. Obraz Němce-nepřítele byl vykonstruován v době našeho národního obrození v čele s Fr. Palackým za účelem posílení národního sebevědomí Čechů. Původně ušlechtilé české národní obrozenectví tak přerostlo v šovinismus a narušilo česko-německé vztahy ještě o mnoho let dříve, než přišli k moci nacisté, dokonce ještě než se narodil Hitler.

Není pravda, že se česká nenávist vůči Němcům zrodila už po bitvě na Bílé Hoře. Následné popravy nebyly namířeny proti českému národu (českým pánům), nýbrž proti stavovskému odboji vůči králi. Mezi popravenými se nacházela též velká část šlechty německé národnosti.

Národnostně nebylo motivováno ani pronásledování protestantských církví.

Postihovalo stejně tak německé luteránce jako Českou jednotu bratrskou. Je proto nadbytečné, když své neoficiální omluvy za vyhnání Němců vždy podmiňujeme jejich antinacismem. To vytváří falešný dojem, jako kdyby jen jejich část byla bez viny, zatímco všichni ostatní si vyhnání zasloužili, což není pravda! Nikdo z tzv. odsunutých si vyhnání nezasloužil, protože se mezi nimi nenacházel ani jediný prokazatelný zločinec. Ti zavčas uprchli nebo spáchali sebevraždu nebo už byli zavření, ale žádný z nich se nenacházel mezi vyhnanci! O nespravedlivém obvinění všech vyhnanců tudíž nemůže být nejmenších pochyb. (Mimochodem fotografie, ukazující tzv. „odsun Němců“ s povozy plně naloženými též nábytkem, patří k matoucí české propagandě. Ti lidé na nich nejsou Němci, nýbrž Češi při svém návratu ze Sudet, a lze je též poznat podle chybějících bílých pásků na rukávech, které museli nosit Němci.) Co stojí v cestě k upřímnému usmíření? Je mi líto, ale jednoznačně nevůle ze strany Čechů. Přitom jen málokdo z Čechů ví, že Němci se svými vládami patří dnes k největším odpůrcům neospravedlnitelných násilností ve světě. Že jsou ze své nacistické minulosti traumatizovaní a staví se k ní nanejvýš zodpovědně. Že od války rok co rok nepřestávají Izraeli v tichosti, pokorně a dobrovolně platit ohromné odškodné za holokaust. Že byli největšími iniciátory spojení Evropy a že jsou též její ekonomickou lokomotivou. Ví se snad jen, že jsou dnes jednou z nejvyspělejších demokracií vůbec. Svět rozlišuje mezi německým národem a nacismem (stejně jako i mezi Čechy a komunismem), a chová k Němcům dnes už dávno zaslouženou úctu.

 

z kapitoly ZACHRAŇTE BÍLÉHO LVA

Těšil jsem se, že po té dlouhé nesvobodě, asistované udavači, a po ještě delším lhaní českých politiků a historiků, se konečně také trochu mravně narovnáme. Bohužel, zmýlil jsem se ve všem. Lidé, kteří zaplnili ta náměstí, byli asi tak skoro všechno, co ušlechtilejšího Čechům z totality ještě zbylo. Jiní se „převlékli“, změnili slovník a chopili se nových příležitostí, jak už to při všech náhlých změnách systémů bývá.

Jen malé procento způsobilých poctivců se aktivně zapojilo do nové politiky.

V době, kdy jedni na Václaváku sentimentálně cinkali klíči, ti prohnanější neztráceli čas a již spřádali plány, jak se zmocnit štědře placených řídících funkcí státních institucí. Vládnou nám arogance, nezodpovědnost, neschopnost, všezastřešující chamtivost, těžká zkorumpovanost, ale i velká, globálně řízená politická lež. Jenomže teď si za to můžeme jen sami. Tím, že si už 20 let stále dokola volíme ty, kteří se neosvědčili, kteří nás do tohoto stavu dostali a kteří nám škodí!

„Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou…“

John Galsworthy