Rozuzlení

Share

Jo Conrad - ROZUZLENÍ

O kosmických zákonitostech a proč nám jsou utajovány

Je pár věcí, které byste měli o tomto světě vědět a o kterých vám nikdo nic neřekne, nedozvíte se o nich ve škole a neuslyšíte o nich ani ve zprávách. Možná, že se vám tato kniha dostala do ruky náhodou. Možná, že už vám svět nedává smysl a vy jste se vnitřně rozhodli najít informace, které pro svůj další vývoj potřebujete.

Tají se před námi vědění, které by nám mohlo pomoci ke svobodě nebo dokonce ke štěstí? Jsme úmyslně mateni, abychom už nepoznali ani ty nejjednodušší pravdy?

Stáhněte si, přečtěte si: obálka, obsah, ukázka. PDF

Ukázka z kapitoly ŠARLATÁNI

Kdo má strach z HIV?

Ačkoliv většina lidí se dnes domnívá, že vědí, co je to AIDS a jak se před ním chránit, existují dva alternativní náhledy, zastu­pované různými odborníky: jedni vážně tvrdí, že AIDS vzniklo uměle vytvořeným a vypuštěným virem. Druzí jsou přesvěd­čeni, že AIDS není vůbec způsobováno virem, nýbrž jen lidé s beztak už oslabe­ným imunitním systémem dostanou tuto „přeludnou nemoc“. Dva náhledy, které se ani nemohou víc li­šit. A přesto pro oba existují indicie, které je třeba brát vážně.

V každém případě nemáme u AIDS co do činění s podstat­ným jménem, nýbrž se zkratkou (Acquired Immuno-Deficien­cy Syndrome), přičemž S znamená syndrom. A nic jiného to není, protože u nás se k tomuto syndromu počítá 29 různých ne­mocí. Mezi nimi i her­pes. Tzn. že pokud máte herpes a při HIV testu ještě navíc dosta­ne­te pozitivní výsledek, máte pro příště AIDS – a zároveň v budouc­nu už jen pramalou radost z této dia­gnózy. Přitom nejsou testy HIV nic, na co by se dalo s jistotou spoleh­nout: v různých zemích na svě­tě existuje sestavení zcela růz­ných proteinů, které se na vašem testo­va­cím proužku HIV musí navázat. Jinými slovy, světoví vědci si nejsou zajedno, jak zí­skáte HIV+. A k tomu se ještě pojí to, že oněch 29 nemocí, které se u nás počítají k AIDS, mohou být v jiných zemích zase zcela jiné. Všechno jasné? Mně taky ne.

Historie vzniku AIDS poukazuje ponejprv na zárodek náka­zy, uvedený uměle mezi lid. Krátce poté co zdravotnická zaří­zení proved­la masová očkování proti hepatitis B v homo­sexuálních scénách v New Yorku, Los Angeles a San Francis­cu, objevilo se počátkem osm­desátých let AIDS přesně v těchto oblastech. Světo­vá zdravot­nic­ká organizace WHO provedla zá­roveň velkoplošné očkování pro­ti neštovicím ve střední Africe. I zde se vzápětí objevilo AIDS, při­čemž si zde ovšem nevybra­lo homosexuály jako v Americe, nýbrž chudé vrstvy obyvatel­stva. Žádný „přirozený“ virus by nebyl tak vybíravý.

Mnoho vědců, které je třeba brát vážně, jako virolog a nosi­tel Nobelovy ceny Dr. Kary B. Mullis se oproti tomu domníva­jí, že teprve oslabená imunitní síla dává virům možnost „ude­řit“. V každém případě se v naší krvi nacházejí neustále vše­možné viry, aniž bychom byli sužováni odpovídajícími choro­bami. Mullis, který pro svoji práci o retrovirech hledal vědecké práce o HIV, se vyptával všech možných kolegů na takové tex­ty. Všem se zdálo být jasné, že HIV způsobuje AIDS, ale nikdo mu nedokázal uvést vědeckou prá­ci, která by to dokazo­vala. Ani dodnes neexistuje žádný vědec­ký důkaz, ale teze o vzniku AIDS prostřednictvím HIV se obecně uznává.

Nejznámější kritik této běžné teorie AIDS, Peter Duesberg, se domní­vá, že homosexuálové, kteří v osmdesátých letech onemoc­něli na AIDS a tím definovali obraz nemoci, by se ve větši­ně přípa­dů muse­li zařadit jakožto konzumenti drog do rizikové skupiny drogově závis­lých. Právě sexuálně aktivní a dobro­družní muži sahají k drogám, často k chemickým afrodisiakům, která se obecně nepočítají mezi drogy, ale narušují imunitní obranu. Zneužívání látek „neurče­ných k požívání“ jako amyl­nitrát a další prostředky ke zvyšování roz­koše, drogy, medika­menty, nikotin, jedy v život­ním prostředí, nedo­statek světla a pohybu, ale i očkování, dávají tělu velmi zabrat. Americký AIDS-aktivista Jon Rappoport popisu­je případy lidí, kteří měli během víkendu vícero sexuálních partne­rů a svými lékaři dostá­­vali po celé roky (!) pravidelně předepiso­vaná antibiotika ze strachu před pohlavními chorobami, k tomu brali drogy a amyl­nitrát. Není obtížné pochopit, že takový způsob živo­ta zdraví spíše neprospívá.

Před amylnitrátem, u homosexuálů velmi oblíbeným, by vlast­ně muse­ly homosexuální skupiny pomoci proti AIDS dů­razně varo­vat, neboť lze doložit jednoznačnou statistickou sou­vislost mezi vdechovanou drogou a „oportunistickou nemocí“ Kaposiho sarkomem. V některých US-státech je amylnitrát za­kázaný, jeli­kož už sa­mot­né amylnaté dusitany jsou velmi ne­bezpečné. U nás se o tom nic nedozvíme. Proč? Sdružení pomoci proti AIDS nejsou velkou pomo­cí, jedná-li se o zamezení oslabení imunitního systému.

Nápadné je, že symptomy pacientů AIDS v koneč­ném stádiu odpovídají přesně „vedlejším účinkům“, uvedeným na cedul­kách, při­lo­žených k takzvaným medikamentům proti AIDS – AZT (retrovir) atd. – jako „vedlejší účinky“.

V Africe dává lidem zabrat podvýživa, nedostatečná hygiena a bezstarostné zacházení s prostředky na potírání škůd­ců. Když víme, že západní chemické koncerny tam ještě prodá­vají pří­pravky na „ochranu“ rostlin, které jsou u nás pro svoji jedovatost už dávno zaká­zány, a že vědomí o škodlivosti těchto prostředků není nikte­rak výrazné, lze chápat jejich nebezpeč­nost pro zdraví. V zemích třetího svě­ta se také velmi velkoryse zachází s anti­biotiky. Větši­nou nejsou na předpis. Nemoci, kte­ré se mohou šířit až na základě zne­užívání anti­biotik, jako one­mocnění sal­monelózou nebo candi­dou albicans, jsou však CDC (Středisky pro kontrolu a prevenci onemocnění) při­čítány AIDS. V Africe patří k definici AIDS také zcela jiné nemoci než u nás, totiž nemoci na základě nedostatečné výživy a špatné hy­gieny. V Africe může lékař zjistit AIDS i bez drahého HIV-testu, když jsou dány určité příznaky, např. úbytek váhy (slim-di­sease) nebo nevolnost, takže diagnóza, kte­rá je u nás definována nálezem HIV, je krajně pochybná.

Lidé náchylní ke krvácení, kteří onemocněli AIDS údajně „zamořenými“ krevními konzervami, mají už oslabenou imunit­ní schop­nost, jelikož pro pravidelné krevní transfuze dostávají prostředky potla­čující imunitu a tělo trvale nezvládá přítomnost cizích bílkovin z cizí krve.

Virus, který údajně způsobuje AIDS, je patrně nejen zá­keřný, ale též se nerad fotografuje, neboť ačkoli HIV platí už víc než deset let za původce AIDS, neexistuje ještě snímek pachatele. Proto si mu­sí­me klást otázku, zda už byl virus na­vzdory veřejným prohláše­ním vůbec izolován – nebo proč se musíme spokojit s pěknými gra­fikami – a zda všechna tvrzení ohledně rozšiřování a zamezová­ní „nemoci“ nejsou pouhou spekulací. Jediné exem­pláře údajného viru AIDS byly „objevi­teli“ HIV Montagnierem a Gallem předány výzkumným labora­tořím. Zřejmě se nedaří ani množení v pokusech se zvířaty, takže tato „epidemie“ nesplňuje ani Kochovy postuláty.

Obě tvrzení – to o umělém viru a to, že viry nejsou původci onemocnění – si nejprve zdánlivě přímo odporují. Přesto exis­tuje vysvětlení, které obě teze sjednocuje: očkování – dokonce s předpoklá­daným uměle vytvořeným „vražedným virem“ – sa­mo o sobě ne­stačí k tomu, aby onemocnění propuklo. Neboť virus nemůže sílu imunit­ního systému oslabit, nýbrž teprve když pacient svou imunit­ní sílu oslabil, je náchylný pro zárodky onemocnění. Očkování se konala „náhodou“ u lidí, jejichž imu­nitní síla nepatři­la k nejlepším. Navíc hrají u nemocí zřejmě roli i myšlenky. Tzn. že když se něko­mu vsugeruje, že má v krvi smrtonosný virus, možná díky manifes­taci stálých myšlenek skutečně onemocní. Naopak než u efektu pla­ce­ba, kde jsou lé­kařem pacientovi přede­psány tablety a kapky bez účin­né látky a on se zázračně uzdraví. Pokud se tedy zamýšlelo testovat působení umělého viru, patřilo k tomu i šíře­ní stra­chu – nebo spíše „panikaře­ní“, jak se zřejmě AIDS-propa­gan­da musí ozna­čit, neboť nemoc se vůbec nešířila tak ploš­ně, jak se čekalo.

Virové onemocnění by se muselo během více než deseti let vlast­ně rozšířit rovnoměrně po celém světě, jelikož známé rizi­kové sku­pi­ny nežijí izolovaně, nýbrž mají všemož­né kontakty – jak sexuál­ní, tak nesexuální – s lidmi z „ostatní­ho“ obyvatel­stva. Pře­sto k oče­kávané epidemii nedošlo. Sku­tečně lze AIDS dodnes najít téměř výlučně v původních riziko­vých skupinách.

Rozšíření mezi prostitutkami není vyšší než u průměru obyva­tel­stva, ačkoliv zřeknutí se kondomu je spíš pravidlo než výjimka. AIDS se objevuje pouze u prostitutek, které samy požívají drogy.

Virové onemocnění by mělo navíc celosvětově podobné statis­tic­ké rozšíření. V Africe vypadají statistiky ale zcela jinak než např. v USA nebo Evropě. Zatímco na Západě je 90 procent pacientů AIDS mužského pohlaví, v Africe je rozdělení pohla­ví v po­měru 50 na 50. Tak nespravedlivý virus není jinak znám. Je i spo­­usta lidí, kteří žijí zdravě a čile s pozitiv­ním HIV-testem.

Ono „S“ v AIDS znamená syndrom. V podstatě to zname­ná, že lékaři nevědí tak docela přesně, s čím mají co do činění. Když to ale nějak pojmenují, není jejich bezmoc­nost tak nápadná. „A“ zna­me­ná acquired, čili získaná, a tím se ocitá v rozporu s tvrze­ním, že je infekční, tedy přenášená virem.

Podle hlášení dpa byl nyní v USA připuštěn „OraSure HIV-1 Wes­tern Blot Kit“, jímž lze zjistit HIV bez odběru krve ve vzor­ku slin. K čemu pak používat preventivně kondom, je-li virus příto­men i ve slinách a může se tedy přenášet i při líbání?

Musíme si uvědomit, že AIDS je i otázkou definice. Jelikož virus nelze jednoduše izolovat, přibírají se tzv. HIV-testy. Ty však při tomtéž vzorku krve dávají často různé nálezy. Tzn. že někdo může být jednou zařazen jako HIV ne­gativní, jednou ja­ko pozitiv­ní. Navíc testy nevykazují ani HIV ani HIV-pro­tilátky, nýbrž jen určité povrchové protei­ny, které mohou vzni­kat i díky protilát­kám, které se vytvořily např. po očkování.

Na přibalených cedulkách u souprav HIV-testu skutečně stojí psá­no, že pozitivní nález neznamená, že někdo má AIDS a že nega­­tivní nález neznamená, že AIDS nemá. One­mocnění, jehož diagnóza vyžaduje pozitivní HIV-test, který však zároveň – jak připouštějí sami výrobci testu – nemá jednoznačnou výpověď, lze označit jen za přelud.

U AIDS nemáme co do činění s jednoznačným obrazem nemo­ci. Definice se skutečně stále rozšiřuje. Mezitím je to 29 už dříve existujících nemocí, jež spadají pod AIDS, pokud je zjištěn nález HIV-po­zi­tivní. K tomu patří zápal plic a herpes, nově i ra­kovina děložní­ho krčku. Což může jediný virus způsobovat 29 různých nemocí, které spolu nemají vůbec nic společného?

Jsou lékaři a vědci tak hloupí, nebo se nesrovnalosti dají vysvět­lit pouze spiknutím vědy a průmyslu, které AIDS-virus uměle vytvo­řily, ale zklamalo je, že se choroba nešíří tak rychle, jak se čeka­lo, a proto se její definice musí neustále rozšiřovat?

Soukromý detektiv ze známého filmu pracoval při odhalo­vání zločinů podle motta: „Look for the money.“ Vycházel právem z toho, že většina zločinů se děje z touhy po zisku a že je proto vždy užitečné zjistit, kdo má z čeho finanční zisk.

I zde se skutečně něco najde. Neboť „onemocnění“ AIDS, které neexistuje, se dnes ve většině případů ošetřuje pro­středkem, který nepo­máhá: britská firma Wellcome vydělala s „medi­kamentem“ AZT doposud přes miliardu dolarů, ačkoliv se jím ještě nikdo ne­uzdra­vil. Má tolik vedlejších účinků, že i zcela zdravý člověk by na ně během pár měsíců ze­mřel, jelikož usmrcuje veške­ré rychle ros­tou­­cí buňky, čili právě ty, které tělu dávají sílu k imu­nitní obraně a samo­léčbě. V prv­ních měsících ošetření se sice dosáhne zdánlivé zlep­­­še­ní – což je i důvod, proč se testovací série s AZT předčasně pře­­­ru­­šily, jelikož se mělo za to, že se koneč­ně našel lék a medika­ment byl uvolněn pro trh. Po počátečním zlepšení však nastupuje pomalé a trýz­nivé umírání. Pacienti se medikamentu chytají jako tonou­cí stébla a vydávají desítky tisíc ročně za oše­tření. Zatímco připuštění medikamentů normálně vyžaduje roky trvající poku­sy, dostal AZT svo­le­ní během šesti měsíců. A Německo si praktic­ky úplně ušetřilo jinak vyžadované vlastní přezkoušení.

Zatímco u někoho, v jehož krvi HIV nebylo prokázáno, se jed­na z oněch 29 nemocí ošetřuje individuálně, ošetřuje se táž nemoc u HIV-pozitivního retroviry (AZT) a jinými AIDS-pro­středky a pacien­­tovi se tím bere možnost k samoléčbě. Dokon­ce zápal plic mů­že vést k ošetřování buněčným jedem, který dříve či později usmr­­tí pomalu každého. HIV-test, rozhodující o tom, zda se bude ošetřo­­vat tak či onak, je lékaři předepsán většinou tehdy, když pacient např. uvede, že je homosexuální.

Přitom lidi onemocní už strachem z viru, z pozitivního nále­zu. Když lékaři někomu řeknou, že má v krvi nevyléčitel­nou nemoc, kte­rá skončí smrtí, a člověk u myšlenky na nevyhnutel­nost konce del­ší dobu setrvá, sotva udiví, když na­konec sku­tečně zemře.

Počátkem března 1994 zabil muž manželku a dvě děti a poku­sil se o sebevraždu, jelikož měl strach, že je nakazil. Ačkoliv ne­byl dů­vod. Nebyl HIV-pozitivní, jen se to domníval. HIV-pozitiv­ním těhot­ným se často radí k potratu, ačkoliv jen 10-20 % dětí se narodí jako rovněž HIV-pozitivní – respektive jsou jako pozitivní testová­ny. Roz­sudek smrti vězí patrně v mys­lích, ne ve viru.

Obrovská lobby zamezuje očividně objektivnímu zpravodaj­ství. Pokud uvážíme, že lékaři dnes získávají odborné vědění na seminářích sponzorovaných farmaceutickými firmami nebo z odborných časo­pisů financovaných farmaceutickou reklamou, lze skutečně po­chy­bovat, zda mají ještě možnost vytvořit si objektiv­ní názor. Rock Hudson a Freddie Mercury by možná mohli ještě žít, kdyby měli možnost informovat se rozsáhle a ne se zaměřením na určité zájmy.

Americký homosexuální aktivista John Lauritsen dokonce tvr­dí, že všechny chybné informace o AIDS se rozšiřují vědo­mě, aby se urči­té menšiny mohly přenechat fatálnímu osudu: feťáci a homo­sexuá­lo­vé na Západě, černoši v zemi s bohatými zdroji nerostných surovin v Africe.

Christian Joswig k tomu píše: „Údajně měla ‚epidemie AIDS‘ propuknout 1980/81 v USA u homosexuálních mužů. To, co ten­krát ale skutečně začalo, byl fakt, že se u těchto nemocných mužů tvrdilo, že předtím byli zdraví, najednou zcela náhle onemocněli a že je nevy­světlitelné, proč jsou teď nemoc­ní. Jednoduše se tvrdilo, že pří­či­nou musí být nějaký mikrob. Ve skutečnosti byli ale ti muži nemoc­ní, protože po celé roky konzumovali mnoho různých drog v neuvě­ři­telných množstvích a směsích. V nemocnici byli navíc ješ­tě zcela nesprávně ošetřo­váni, čímž se jim uškodilo ještě víc, než jak si už uškodili sami. Katastrofální neschopnost lékařů pak byla zastřena tím, že obě nemoci pneumonie Pneumocystis carinii a Kaposiho sar­kom byly sloučeny v tento ominózní syndrom a veške­rá vina se pro­stě svalila na údajně zlého mikroba.

‚Aids‘ jakožto entita, jako pevně vyznačená nemoc, vůbec ne­existuje. Existuje pouze zmatený výčet 29 nemocí, komplexů sympto­mů a komplexních diagnostických definic, který má označe­ní ‚syn­drom získané imunitní slabosti‘. To není diagnóza, nýbrž definice případu syndromu AID. Tato definice je abstrakcí, jíž se nelze naka­zit a na niž nelze onemocnět a ze­mřít. AIDS, čili ‚získaný syn­drom imu­nitní slabosti‘, je ve skutečnosti jen vylhaná hypotéza o epi­de­mii. Kdyby ostatně u člověka vůbec nějaká HIV způsobená imunitní sla­bost existova­la, nesmělo by na seznamu, nazývaném ‚syndrom získa­né imu­nitní slabosti‘, stát pouze těchto 29 nemocí, nýbrž muse­ly by pak v něm být správně uvedeny všechny nemoci, které člověk kdy vůbec může dostat.

Ale dokonce samo HIV neexistuje. HIV je prostě jen vy­myš­le­ný přelud! Když od roku 1980 badatelé na celém světě pátrali po předpo­kládaném viru, který měl být údajně příčinou imunitní slabosti, vyšla v roce 1983 ve vědeckém časopi­se Science, č. 220, na stra­nách 868-871 práce výzkumné skupi­ny z Pasteurova institutu v Pař­íži, jejíž vedoucí je profesor Luc Mon­tagnier. Název práce zní „Iso­lation of a T-Lympho­tropic Retrovi­rus from a Patient at Risk for Acquired Immune Deficiency Syndro­me (AIDS)“. Údajně izolo­va­ný virus byl na­zván LAV (Lymph­adenopathy Associated Virus). V následují­cím tiskovém prohlášení oznámil profesor Luc Mon­tag­nier, že tento LAV nemůže být příči­nou AIDS.

Ale ve skutečnosti francouzští badatelé vůbec žádný nový vi­rus neobjevili respektive neizolovali. Korektní virologové tvrdí, že objevi­li nový virus teprve tehdy, když virus, předtím nezná­mý, je korekt­ně fotograficky dokumentován jako skutečný izolát a když byly korektně dokumentovány virální proteiny, které tvo­ří obal viru a jeho genetickou substanci. A to se v případě LAV vůbec nestalo. Zjis­ti­la se pouze aktivita enzymu reverzní trans­kriptasy a poté se tvr­di­lo, že byl izolován nový virus. Jak je ve virologických kruzích běž­né, byly buněčné kultury LAV zaslány odborným kolegům do zahra­ničí k posouzení. Takovou zásilku obdržel i profesor Robert C. Gallo na Národním rakovinném institutu USA (National Can­cer Institute, NCI).

23. 4. 1984 bylo na velkoryse uspořádané mezinárodní tis­kové konferenci světové veřejnosti americkou ministryní zdravot­nictví Mar­garet Hecklerovou zvěstováno, že badatel vlády Spoje­ných států Robert C. Gallo objevil virus HTLV-III (Human T-Lymphotrophic Virus Type III) a že tento virus je pravděpodobnou (!) pří­činou AIDS (světovou zdravotnickou organizací WHO přejmeno­váno pozdě­ji na HIV). Ale i Gallo zjistil v buněčných kulturách zís­kaných z Fran­cie jen aktivitu enzymu reverzní transkriptasy a jinak nedo­ká­zal izolovat žád­né virální struktury. Přesto se od roku 1984 celo­svě­to­vě tvrdí i věří na existenci HIV, ačkoliv dodnes jediný badatel HIV/AIDS nemůže předložit snímek izolovaného HIV. Ani jediný badatel HIV/AIDS nemůže dokázat, že HIV sku­tečně existuje!

Údajná souvislost, že HIV způsobuje AIDS, je tedy na 100 % bezpředmětná. Neexistující virus není příčinou neexistujícího onemoc­ně­ní! Samozřejmě existují lidé, kteří jsou nemocní, a lidé, kteří zemře­li. Ale skutečné příčiny jejich nemocí, z nichž se udělal kom­plex symptomů AIDS, jsou např. imunitu potlačující krevní produk­ty u li­dí náchylných ke krvácení, nastavovaný zne­čištěný heroin z ulice u kon­zumentů drog, množstvím drog určo­vaný životní styl u malé sku­piny homosexuálů stejně jako hlad a nedostatek hygieny ve třetím svě­tě. U pozitivně testovaných sta­čí k vyvolání onemocnění neuvěři­tel­ný psychický šok výsledku testu na základě strachu z domněle jis­té smrti. Každého člověka lze v principu předefinovat na ‚nemocné­ho AIDS‘, pokud se bezpodmínečně chce.

Zcela obzvlášť důležité je to, že onemocnění jsou ve většině přípa­dů léčitelná. Musí se ovšem ošetřovat celostně a přiroze­ně. Přitom se musí odstranit skutečné příčiny. Terapie, které skuteč­ně doká­žou léčit to, co se nesprávně nazývá ‚Aids‘, jsou propagá­tory AIDS zamlčovány. Vždyť AIDS je miliardový ob­chod se stra­chem, vystavěný na obrovské hromadě lží. A tento obchod žije především z toho, že ‚AIDS‘ je údajně nevylé­čitelná nemoc. To je ta nejhorší lež ze všech!

Z mnoha z doposud zemřelých ‚AIDS-pacientů‘ se stali ‚postiže­ní‘ bohužel jen kvůli hysterii kolem údajně smrtelné ‚infek­ce HIV‘. Tak­zvaný test HIV-protilátek (ještě nesprávněji ozna­čován jako Aids-test) nemůže prokázat HIV-protilátky a HIV-infek­ci už jen pro­to, jelikož HIV neexistuje. Takže nemohou exis­tovat ani ‚HIV-protilátky‘. Při těchto testech se pouze zjišťují návaznosti částic z krev­ního séra pacientů na zcela nespecifické proteiny různých hmot­ností na testovacím proužku. Mnohá z těch­to vyšetření se hod­no­tí na základě libo­volně vymyšlených definic, jichž je ještě navíc na světě více různých, jako údajně ‚specificky pozitivní ohledně HIV-proti­látek‘.

Když je člověk takovým pozitivním nálezem prakticky prohlá­šen za syna smrti, nasazuje zde efekt voodoo. Kdo tento po­zitivní nález nedo­káže mentálně zvládnout a na toto smrtelné dogma věří, čeká už od té doby jen na propuknutí nemoci ‚Aids‘ a na smrt. Když má ještě navíc tu smůlu, že se dostane do pařátů mafii AIDS, tj. ‚ortodox­ní školní medicíny‘ může se mu stát, že ho doslova popraví buněč­nými jedy (AZT/Retro­vir®, ddC/Hivid® & ddI/Videx®). Dostane např. předepsán buněčný jed Azidothymi­din, který v Němec­ku produkuje pod názvem Retrovir firma Gla­xo/Wellcome v Burg­we­delu. Tento Retrovir byl v letech 1963/64 vyroben za jediným účelem: usmrcovat živé buňky! Přesně to a nic jiného dělá AZT! Pod­­váže zdvojování buněčné DNA, což je základní předpoklad bu­něč­ného dělení. Buňky kostní dřeně se poškodí, což vede k ané­miím. Stej­ně tak se zničí buňky střevního epitele, které jsou ne­zbytné k při­jí­mání potravy. Zničí se schopnost krve transporto­vat kyslík. Dochá­zí k silné svalové atrofii a poško­zení plicních tkání. Pod me­di­kací AZT se lidé prakticky udusí a vyhladoví. Tyto věci jsou uve­de­ny na přiloženém lístečku u AZT jako mož­né vedlejší účinky. Ve sku­­tečnosti to není nic jiného než hlavní účinky tohoto buněčného jedu, neboť jak známo, člověk sestává z živých buněk, které by vlast­ně měly všechny nadále žít a dělit se. Těmito katastrofálně nespráv­ný­mi pseudoterapiemi jsou obelhaní lidé neschopnými lékaři zevnitř zcela otráveni a podle předpisu jsou z nich učiněny oběti AIDS.

Na AZT zemřeli již po příšerných mukách Freddie Mercury, Arthur Ashe, ruský tanečník Rudolf Nurejev a mnoho tisíc dal­ších lidí. Mnozí další bohužel věří celému tomu AIDS-podvodu a poža­du­jí důrazně předepisování těchto buněčných jedů. Tak se afric­kým ženám v Anglii hrozí vyhoštěním, když své děti ne­dají do AZT-progra­mů, jimiž se má údajně zkoumat profylaxe. To je dodnes bru­tál­ní strategie farmaceutického koncernu Glaxo/Well­come (výrobce AZT). Já tomu říkám genocida!“

Share
Share
Share