Rozuzlení

Ukázka z kapitoly ŠARLATÁNI

Kdo má strach z HIV?

Ačkoliv většina lidí se dnes domnívá, že vědí, co je to AIDS a jak se před ním chránit, existují dva alternativní náhledy, zastu­pované různými odborníky: jedni vážně tvrdí, že AIDS vzniklo uměle vytvořeným a vypuštěným virem. Druzí jsou přesvěd­čeni, že AIDS není vůbec způsobováno virem, nýbrž jen lidé s beztak už oslabe­ným imunitním systémem dostanou tuto „přeludnou nemoc“. Dva náhledy, které se ani nemohou víc li­šit. A přesto pro oba existují indicie, které je třeba brát vážně.

V každém případě nemáme u AIDS co do činění s podstat­ným jménem, nýbrž se zkratkou (Acquired Immuno-Deficien­cy Syndrome), přičemž S znamená syndrom. A nic jiného to není, protože u nás se k tomuto syndromu počítá 29 různých ne­mocí. Mezi nimi i her­pes. Tzn. že pokud máte herpes a při HIV testu ještě navíc dosta­ne­te pozitivní výsledek, máte pro příště AIDS – a zároveň v budouc­nu už jen pramalou radost z této dia­gnózy. Přitom nejsou testy HIV nic, na co by se dalo s jistotou spoleh­nout: v různých zemích na svě­tě existuje sestavení zcela růz­ných proteinů, které se na vašem testo­va­cím proužku HIV musí navázat. Jinými slovy, světoví vědci si nejsou zajedno, jak zí­skáte HIV+. A k tomu se ještě pojí to, že oněch 29 nemocí, které se u nás počítají k AIDS, mohou být v jiných zemích zase zcela jiné. Všechno jasné? Mně taky ne.

Historie vzniku AIDS poukazuje ponejprv na zárodek náka­zy, uvedený uměle mezi lid. Krátce poté co zdravotnická zaří­zení proved­la masová očkování proti hepatitis B v homo­sexuálních scénách v New Yorku, Los Angeles a San Francis­cu, objevilo se počátkem osm­desátých let AIDS přesně v těchto oblastech. Světo­vá zdravot­nic­ká organizace WHO provedla zá­roveň velkoplošné očkování pro­ti neštovicím ve střední Africe. I zde se vzápětí objevilo AIDS, při­čemž si zde ovšem nevybra­lo homosexuály jako v Americe, nýbrž chudé vrstvy obyvatel­stva. Žádný „přirozený“ virus by nebyl tak vybíravý.

Mnoho vědců, které je třeba brát vážně, jako virolog a nosi­tel Nobelovy ceny Dr. Kary B. Mullis se oproti tomu domníva­jí, že teprve oslabená imunitní síla dává virům možnost „ude­řit“. V každém případě se v naší krvi nacházejí neustále vše­možné viry, aniž bychom byli sužováni odpovídajícími choro­bami. Mullis, který pro svoji práci o retrovirech hledal vědecké práce o HIV, se vyptával všech možných kolegů na takové tex­ty. Všem se zdálo být jasné, že HIV způsobuje AIDS, ale nikdo mu nedokázal uvést vědeckou prá­ci, která by to dokazo­vala. Ani dodnes neexistuje žádný vědec­ký důkaz, ale teze o vzniku AIDS prostřednictvím HIV se obecně uznává.

Nejznámější kritik této běžné teorie AIDS, Peter Duesberg, se domní­vá, že homosexuálové, kteří v osmdesátých letech onemoc­něli na AIDS a tím definovali obraz nemoci, by se ve větši­ně přípa­dů muse­li zařadit jakožto konzumenti drog do rizikové skupiny drogově závis­lých. Právě sexuálně aktivní a dobro­družní muži sahají k drogám, často k chemickým afrodisiakům, která se obecně nepočítají mezi drogy, ale narušují imunitní obranu. Zneužívání látek „neurče­ných k požívání“ jako amyl­nitrát a další prostředky ke zvyšování roz­koše, drogy, medika­menty, nikotin, jedy v život­ním prostředí, nedo­statek světla a pohybu, ale i očkování, dávají tělu velmi zabrat. Americký AIDS-aktivista Jon Rappoport popisu­je případy lidí, kteří měli během víkendu vícero sexuálních partne­rů a svými lékaři dostá­­vali po celé roky (!) pravidelně předepiso­vaná antibiotika ze strachu před pohlavními chorobami, k tomu brali drogy a amyl­nitrát. Není obtížné pochopit, že takový způsob živo­ta zdraví spíše neprospívá.

Před amylnitrátem, u homosexuálů velmi oblíbeným, by vlast­ně muse­ly homosexuální skupiny pomoci proti AIDS dů­razně varo­vat, neboť lze doložit jednoznačnou statistickou sou­vislost mezi vdechovanou drogou a „oportunistickou nemocí“ Kaposiho sarkomem. V některých US-státech je amylnitrát za­kázaný, jeli­kož už sa­mot­né amylnaté dusitany jsou velmi ne­bezpečné. U nás se o tom nic nedozvíme. Proč? Sdružení pomoci proti AIDS nejsou velkou pomo­cí, jedná-li se o zamezení oslabení imunitního systému.

Nápadné je, že symptomy pacientů AIDS v koneč­ném stádiu odpovídají přesně „vedlejším účinkům“, uvedeným na cedul­kách, při­lo­žených k takzvaným medikamentům proti AIDS – AZT (retrovir) atd. – jako „vedlejší účinky“.

V Africe dává lidem zabrat podvýživa, nedostatečná hygiena a bezstarostné zacházení s prostředky na potírání škůd­ců. Když víme, že západní chemické koncerny tam ještě prodá­vají pří­pravky na „ochranu“ rostlin, které jsou u nás pro svoji jedovatost už dávno zaká­zány, a že vědomí o škodlivosti těchto prostředků není nikte­rak výrazné, lze chápat jejich nebezpeč­nost pro zdraví. V zemích třetího svě­ta se také velmi velkoryse zachází s anti­biotiky. Větši­nou nejsou na předpis. Nemoci, kte­ré se mohou šířit až na základě zne­užívání anti­biotik, jako one­mocnění sal­monelózou nebo candi­dou albicans, jsou však CDC (Středisky pro kontrolu a prevenci onemocnění) při­čítány AIDS. V Africe patří k definici AIDS také zcela jiné nemoci než u nás, totiž nemoci na základě nedostatečné výživy a špatné hy­gieny. V Africe může lékař zjistit AIDS i bez drahého HIV-testu, když jsou dány určité příznaky, např. úbytek váhy (slim-di­sease) nebo nevolnost, takže diagnóza, kte­rá je u nás definována nálezem HIV, je krajně pochybná.

Lidé náchylní ke krvácení, kteří onemocněli AIDS údajně „zamořenými“ krevními konzervami, mají už oslabenou imunit­ní schop­nost, jelikož pro pravidelné krevní transfuze dostávají prostředky potla­čující imunitu a tělo trvale nezvládá přítomnost cizích bílkovin z cizí krve.

Virus, který údajně způsobuje AIDS, je patrně nejen zá­keřný, ale též se nerad fotografuje, neboť ačkoli HIV platí už víc než deset let za původce AIDS, neexistuje ještě snímek pachatele. Proto si mu­sí­me klást otázku, zda už byl virus na­vzdory veřejným prohláše­ním vůbec izolován – nebo proč se musíme spokojit s pěknými gra­fikami – a zda všechna tvrzení ohledně rozšiřování a zamezová­ní „nemoci“ nejsou pouhou spekulací. Jediné exem­pláře údajného viru AIDS byly „objevi­teli“ HIV Montagnierem a Gallem předány výzkumným labora­tořím. Zřejmě se nedaří ani množení v pokusech se zvířaty, takže tato „epidemie“ nesplňuje ani Kochovy postuláty.

Obě tvrzení – to o umělém viru a to, že viry nejsou původci onemocnění – si nejprve zdánlivě přímo odporují. Přesto exis­tuje vysvětlení, které obě teze sjednocuje: očkování – dokonce s předpoklá­daným uměle vytvořeným „vražedným virem“ – sa­mo o sobě ne­stačí k tomu, aby onemocnění propuklo. Neboť virus nemůže sílu imunit­ního systému oslabit, nýbrž teprve když pacient svou imunit­ní sílu oslabil, je náchylný pro zárodky onemocnění. Očkování se konala „náhodou“ u lidí, jejichž imu­nitní síla nepatři­la k nejlepším. Navíc hrají u nemocí zřejmě roli i myšlenky. Tzn. že když se něko­mu vsugeruje, že má v krvi smrtonosný virus, možná díky manifes­taci stálých myšlenek skutečně onemocní. Naopak než u efektu pla­ce­ba, kde jsou lé­kařem pacientovi přede­psány tablety a kapky bez účin­né látky a on se zázračně uzdraví. Pokud se tedy zamýšlelo testovat působení umělého viru, patřilo k tomu i šíře­ní stra­chu – nebo spíše „panikaře­ní“, jak se zřejmě AIDS-propa­gan­da musí ozna­čit, neboť nemoc se vůbec nešířila tak ploš­ně, jak se čekalo.

Virové onemocnění by se muselo během více než deseti let vlast­ně rozšířit rovnoměrně po celém světě, jelikož známé rizi­kové sku­pi­ny nežijí izolovaně, nýbrž mají všemož­né kontakty – jak sexuál­ní, tak nesexuální – s lidmi z „ostatní­ho“ obyvatel­stva. Pře­sto k oče­kávané epidemii nedošlo. Sku­tečně lze AIDS dodnes najít téměř výlučně v původních riziko­vých skupinách.

Rozšíření mezi prostitutkami není vyšší než u průměru obyva­tel­stva, ačkoliv zřeknutí se kondomu je spíš pravidlo než výjimka. AIDS se objevuje pouze u prostitutek, které samy požívají drogy.

Virové onemocnění by mělo navíc celosvětově podobné statis­tic­ké rozšíření. V Africe vypadají statistiky ale zcela jinak než např. v USA nebo Evropě. Zatímco na Západě je 90 procent pacientů AIDS mužského pohlaví, v Africe je rozdělení pohla­ví v po­měru 50 na 50. Tak nespravedlivý virus není jinak znám. Je i spo­­usta lidí, kteří žijí zdravě a čile s pozitiv­ním HIV-testem.

Ono „S“ v AIDS znamená syndrom. V podstatě to zname­ná, že lékaři nevědí tak docela přesně, s čím mají co do činění. Když to ale nějak pojmenují, není jejich bezmoc­nost tak nápadná. „A“ zna­me­ná acquired, čili získaná, a tím se ocitá v rozporu s tvrze­ním, že je infekční, tedy přenášená virem.

Podle hlášení dpa byl nyní v USA připuštěn „OraSure HIV-1 Wes­tern Blot Kit“, jímž lze zjistit HIV bez odběru krve ve vzor­ku slin. K čemu pak používat preventivně kondom, je-li virus příto­men i ve slinách a může se tedy přenášet i při líbání?

Musíme si uvědomit, že AIDS je i otázkou definice. Jelikož virus nelze jednoduše izolovat, přibírají se tzv. HIV-testy. Ty však při tomtéž vzorku krve dávají často různé nálezy. Tzn. že někdo může být jednou zařazen jako HIV ne­gativní, jednou ja­ko pozitiv­ní. Navíc testy nevykazují ani HIV ani HIV-pro­tilátky, nýbrž jen určité povrchové protei­ny, které mohou vzni­kat i díky protilát­kám, které se vytvořily např. po očkování.

Na přibalených cedulkách u souprav HIV-testu skutečně stojí psá­no, že pozitivní nález neznamená, že někdo má AIDS a že nega­­tivní nález neznamená, že AIDS nemá. One­mocnění, jehož diagnóza vyžaduje pozitivní HIV-test, který však zároveň – jak připouštějí sami výrobci testu – nemá jednoznačnou výpověď, lze označit jen za přelud.

U AIDS nemáme co do činění s jednoznačným obrazem nemo­ci. Definice se skutečně stále rozšiřuje. Mezitím je to 29 už dříve existujících nemocí, jež spadají pod AIDS, pokud je zjištěn nález HIV-po­zi­tivní. K tomu patří zápal plic a herpes, nově i ra­kovina děložní­ho krčku. Což může jediný virus způsobovat 29 různých nemocí, které spolu nemají vůbec nic společného?

Jsou lékaři a vědci tak hloupí, nebo se nesrovnalosti dají vysvět­lit pouze spiknutím vědy a průmyslu, které AIDS-virus uměle vytvo­řily, ale zklamalo je, že se choroba nešíří tak rychle, jak se čeka­lo, a proto se její definice musí neustále rozšiřovat?

Soukromý detektiv ze známého filmu pracoval při odhalo­vání zločinů podle motta: „Look for the money.“ Vycházel právem z toho, že většina zločinů se děje z touhy po zisku a že je proto vždy užitečné zjistit, kdo má z čeho finanční zisk.

I zde se skutečně něco najde. Neboť „onemocnění“ AIDS, které neexistuje, se dnes ve většině případů ošetřuje pro­středkem, který nepo­máhá: britská firma Wellcome vydělala s „medi­kamentem“ AZT doposud přes miliardu dolarů, ačkoliv se jím ještě nikdo ne­uzdra­vil. Má tolik vedlejších účinků, že i zcela zdravý člověk by na ně během pár měsíců ze­mřel, jelikož usmrcuje veške­ré rychle ros­tou­­cí buňky, čili právě ty, které tělu dávají sílu k imu­nitní obraně a samo­léčbě. V prv­ních měsících ošetření se sice dosáhne zdánlivé zlep­­­še­ní – což je i důvod, proč se testovací série s AZT předčasně pře­­­ru­­šily, jelikož se mělo za to, že se koneč­ně našel lék a medika­ment byl uvolněn pro trh. Po počátečním zlepšení však nastupuje pomalé a trýz­nivé umírání. Pacienti se medikamentu chytají jako tonou­cí stébla a vydávají desítky tisíc ročně za oše­tření. Zatímco připuštění medikamentů normálně vyžaduje roky trvající poku­sy, dostal AZT svo­le­ní během šesti měsíců. A Německo si praktic­ky úplně ušetřilo jinak vyžadované vlastní přezkoušení.

Zatímco u někoho, v jehož krvi HIV nebylo prokázáno, se jed­na z oněch 29 nemocí ošetřuje individuálně, ošetřuje se táž nemoc u HIV-pozitivního retroviry (AZT) a jinými AIDS-pro­středky a pacien­­tovi se tím bere možnost k samoléčbě. Dokon­ce zápal plic mů­že vést k ošetřování buněčným jedem, který dříve či později usmr­­tí pomalu každého. HIV-test, rozhodující o tom, zda se bude ošetřo­­vat tak či onak, je lékaři předepsán většinou tehdy, když pacient např. uvede, že je homosexuální.

Přitom lidi onemocní už strachem z viru, z pozitivního nále­zu. Když lékaři někomu řeknou, že má v krvi nevyléčitel­nou nemoc, kte­rá skončí smrtí, a člověk u myšlenky na nevyhnutel­nost konce del­ší dobu setrvá, sotva udiví, když na­konec sku­tečně zemře.

Počátkem března 1994 zabil muž manželku a dvě děti a poku­sil se o sebevraždu, jelikož měl strach, že je nakazil. Ačkoliv ne­byl dů­vod. Nebyl HIV-pozitivní, jen se to domníval. HIV-pozitiv­ním těhot­ným se často radí k potratu, ačkoliv jen 10-20 % dětí se narodí jako rovněž HIV-pozitivní – respektive jsou jako pozitivní testová­ny. Roz­sudek smrti vězí patrně v mys­lích, ne ve viru.

Obrovská lobby zamezuje očividně objektivnímu zpravodaj­ství. Pokud uvážíme, že lékaři dnes získávají odborné vědění na seminářích sponzorovaných farmaceutickými firmami nebo z odborných časo­pisů financovaných farmaceutickou reklamou, lze skutečně po­chy­bovat, zda mají ještě možnost vytvořit si objektiv­ní názor. Rock Hudson a Freddie Mercury by možná mohli ještě žít, kdyby měli možnost informovat se rozsáhle a ne se zaměřením na určité zájmy.

Americký homosexuální aktivista John Lauritsen dokonce tvr­dí, že všechny chybné informace o AIDS se rozšiřují vědo­mě, aby se urči­té menšiny mohly přenechat fatálnímu osudu: feťáci a homo­sexuá­lo­vé na Západě, černoši v zemi s bohatými zdroji nerostných surovin v Africe.

Christian Joswig k tomu píše: „Údajně měla ‚epidemie AIDS‘ propuknout 1980/81 v USA u homosexuálních mužů. To, co ten­krát ale skutečně začalo, byl fakt, že se u těchto nemocných mužů tvrdilo, že předtím byli zdraví, najednou zcela náhle onemocněli a že je nevy­světlitelné, proč jsou teď nemoc­ní. Jednoduše se tvrdilo, že pří­či­nou musí být nějaký mikrob. Ve skutečnosti byli ale ti muži nemoc­ní, protože po celé roky konzumovali mnoho různých drog v neuvě­ři­telných množstvích a směsích. V nemocnici byli navíc ješ­tě zcela nesprávně ošetřo­váni, čímž se jim uškodilo ještě víc, než jak si už uškodili sami. Katastrofální neschopnost lékařů pak byla zastřena tím, že obě nemoci pneumonie Pneumocystis carinii a Kaposiho sar­kom byly sloučeny v tento ominózní syndrom a veške­rá vina se pro­stě svalila na údajně zlého mikroba.

‚Aids‘ jakožto entita, jako pevně vyznačená nemoc, vůbec ne­existuje. Existuje pouze zmatený výčet 29 nemocí, komplexů sympto­mů a komplexních diagnostických definic, který má označe­ní ‚syn­drom získané imunitní slabosti‘. To není diagnóza, nýbrž definice případu syndromu AID. Tato definice je abstrakcí, jíž se nelze naka­zit a na niž nelze onemocnět a ze­mřít. AIDS, čili ‚získaný syn­drom imu­nitní slabosti‘, je ve skutečnosti jen vylhaná hypotéza o epi­de­mii. Kdyby ostatně u člověka vůbec nějaká HIV způsobená imunitní sla­bost existova­la, nesmělo by na seznamu, nazývaném ‚syndrom získa­né imu­nitní slabosti‘, stát pouze těchto 29 nemocí, nýbrž muse­ly by pak v něm být správně uvedeny všechny nemoci, které člověk kdy vůbec může dostat.

Ale dokonce samo HIV neexistuje. HIV je prostě jen vy­myš­le­ný přelud! Když od roku 1980 badatelé na celém světě pátrali po předpo­kládaném viru, který měl být údajně příčinou imunitní slabosti, vyšla v roce 1983 ve vědeckém časopi­se Science, č. 220, na stra­nách 868-871 práce výzkumné skupi­ny z Pasteurova institutu v Pař­íži, jejíž vedoucí je profesor Luc Mon­tagnier. Název práce zní „Iso­lation of a T-Lympho­tropic Retrovi­rus from a Patient at Risk for Acquired Immune Deficiency Syndro­me (AIDS)“. Údajně izolo­va­ný virus byl na­zván LAV (Lymph­adenopathy Associated Virus). V následují­cím tiskovém prohlášení oznámil profesor Luc Mon­tag­nier, že tento LAV nemůže být příči­nou AIDS.

Ale ve skutečnosti francouzští badatelé vůbec žádný nový vi­rus neobjevili respektive neizolovali. Korektní virologové tvrdí, že objevi­li nový virus teprve tehdy, když virus, předtím nezná­mý, je korekt­ně fotograficky dokumentován jako skutečný izolát a když byly korektně dokumentovány virální proteiny, které tvo­ří obal viru a jeho genetickou substanci. A to se v případě LAV vůbec nestalo. Zjis­ti­la se pouze aktivita enzymu reverzní trans­kriptasy a poté se tvr­di­lo, že byl izolován nový virus. Jak je ve virologických kruzích běž­né, byly buněčné kultury LAV zaslány odborným kolegům do zahra­ničí k posouzení. Takovou zásilku obdržel i profesor Robert C. Gallo na Národním rakovinném institutu USA (National Can­cer Institute, NCI).

23. 4. 1984 bylo na velkoryse uspořádané mezinárodní tis­kové konferenci světové veřejnosti americkou ministryní zdravot­nictví Mar­garet Hecklerovou zvěstováno, že badatel vlády Spoje­ných států Robert C. Gallo objevil virus HTLV-III (Human T-Lymphotrophic Virus Type III) a že tento virus je pravděpodobnou (!) pří­činou AIDS (světovou zdravotnickou organizací WHO přejmeno­váno pozdě­ji na HIV). Ale i Gallo zjistil v buněčných kulturách zís­kaných z Fran­cie jen aktivitu enzymu reverzní transkriptasy a jinak nedo­ká­zal izolovat žád­né virální struktury. Přesto se od roku 1984 celo­svě­to­vě tvrdí i věří na existenci HIV, ačkoliv dodnes jediný badatel HIV/AIDS nemůže předložit snímek izolovaného HIV. Ani jediný badatel HIV/AIDS nemůže dokázat, že HIV sku­tečně existuje!

Údajná souvislost, že HIV způsobuje AIDS, je tedy na 100 % bezpředmětná. Neexistující virus není příčinou neexistujícího onemoc­ně­ní! Samozřejmě existují lidé, kteří jsou nemocní, a lidé, kteří zemře­li. Ale skutečné příčiny jejich nemocí, z nichž se udělal kom­plex symptomů AIDS, jsou např. imunitu potlačující krevní produk­ty u li­dí náchylných ke krvácení, nastavovaný zne­čištěný heroin z ulice u kon­zumentů drog, množstvím drog určo­vaný životní styl u malé sku­piny homosexuálů stejně jako hlad a nedostatek hygieny ve třetím svě­tě. U pozitivně testovaných sta­čí k vyvolání onemocnění neuvěři­tel­ný psychický šok výsledku testu na základě strachu z domněle jis­té smrti. Každého člověka lze v principu předefinovat na ‚nemocné­ho AIDS‘, pokud se bezpodmínečně chce.

Zcela obzvlášť důležité je to, že onemocnění jsou ve většině přípa­dů léčitelná. Musí se ovšem ošetřovat celostně a přiroze­ně. Přitom se musí odstranit skutečné příčiny. Terapie, které skuteč­ně doká­žou léčit to, co se nesprávně nazývá ‚Aids‘, jsou propagá­tory AIDS zamlčovány. Vždyť AIDS je miliardový ob­chod se stra­chem, vystavěný na obrovské hromadě lží. A tento obchod žije především z toho, že ‚AIDS‘ je údajně nevylé­čitelná nemoc. To je ta nejhorší lež ze všech!

Z mnoha z doposud zemřelých ‚AIDS-pacientů‘ se stali ‚postiže­ní‘ bohužel jen kvůli hysterii kolem údajně smrtelné ‚infek­ce HIV‘. Tak­zvaný test HIV-protilátek (ještě nesprávněji ozna­čován jako Aids-test) nemůže prokázat HIV-protilátky a HIV-infek­ci už jen pro­to, jelikož HIV neexistuje. Takže nemohou exis­tovat ani ‚HIV-protilátky‘. Při těchto testech se pouze zjišťují návaznosti částic z krev­ního séra pacientů na zcela nespecifické proteiny různých hmot­ností na testovacím proužku. Mnohá z těch­to vyšetření se hod­no­tí na základě libo­volně vymyšlených definic, jichž je ještě navíc na světě více různých, jako údajně ‚specificky pozitivní ohledně HIV-proti­látek‘.

Když je člověk takovým pozitivním nálezem prakticky prohlá­šen za syna smrti, nasazuje zde efekt voodoo. Kdo tento po­zitivní nález nedo­káže mentálně zvládnout a na toto smrtelné dogma věří, čeká už od té doby jen na propuknutí nemoci ‚Aids‘ a na smrt. Když má ještě navíc tu smůlu, že se dostane do pařátů mafii AIDS, tj. ‚ortodox­ní školní medicíny‘ může se mu stát, že ho doslova popraví buněč­nými jedy (AZT/Retro­vir®, ddC/Hivid® & ddI/Videx®). Dostane např. předepsán buněčný jed Azidothymi­din, který v Němec­ku produkuje pod názvem Retrovir firma Gla­xo/Wellcome v Burg­we­delu. Tento Retrovir byl v letech 1963/64 vyroben za jediným účelem: usmrcovat živé buňky! Přesně to a nic jiného dělá AZT! Pod­­váže zdvojování buněčné DNA, což je základní předpoklad bu­něč­ného dělení. Buňky kostní dřeně se poškodí, což vede k ané­miím. Stej­ně tak se zničí buňky střevního epitele, které jsou ne­zbytné k při­jí­mání potravy. Zničí se schopnost krve transporto­vat kyslík. Dochá­zí k silné svalové atrofii a poško­zení plicních tkání. Pod me­di­kací AZT se lidé prakticky udusí a vyhladoví. Tyto věci jsou uve­de­ny na přiloženém lístečku u AZT jako mož­né vedlejší účinky. Ve sku­­tečnosti to není nic jiného než hlavní účinky tohoto buněčného jedu, neboť jak známo, člověk sestává z živých buněk, které by vlast­ně měly všechny nadále žít a dělit se. Těmito katastrofálně nespráv­ný­mi pseudoterapiemi jsou obelhaní lidé neschopnými lékaři zevnitř zcela otráveni a podle předpisu jsou z nich učiněny oběti AIDS.

Na AZT zemřeli již po příšerných mukách Freddie Mercury, Arthur Ashe, ruský tanečník Rudolf Nurejev a mnoho tisíc dal­ších lidí. Mnozí další bohužel věří celému tomu AIDS-podvodu a poža­du­jí důrazně předepisování těchto buněčných jedů. Tak se afric­kým ženám v Anglii hrozí vyhoštěním, když své děti ne­dají do AZT-progra­mů, jimiž se má údajně zkoumat profylaxe. To je dodnes bru­tál­ní strategie farmaceutického koncernu Glaxo/Well­come (výrobce AZT). Já tomu říkám genocida!“