Tzv. „nakažlivý“ zánět spojivek

Share

Vážený pane Pilhare,

dnes bych Vám chtěla vylíčit svůj osobní příběh se záněty spojivek, resp. příběh o „nakažlivých virech“, které by se údajně měly vyskytovat v dětských zařízeních.

Náš 3-letý syn dostal nedávno jako jediné dítě široko daleko (nákaza?) zánět spojivek, který však sám od sebe bez problémů přešel…

Utrpěl „šok z odloučení“ vlivem návštěvy mateřské školky, neboli „šok ze ztráty“ díky „ztráty vidění“ matky (vizuální konflikt z odloučení).

Nástup do mateřské školky byl sice již před 2 měsíci, zánět spojivek se však ukázal až nyní. Proč? Nyní se s ní správně sžil a také se tam dobře cítí a proto nyní nastoupilo léčení pomocí zánětu spojivek.

Asi před 1 týdnem dostal také můj muž zánět spojivek , ale i ten přešel velmi rychle a bez problémů, během několika dní.

Poté jsem dostala ještě i já zánět spojivek , který ale právě tak rychle a bez problémů zmizel.

U mého syna byly postiženy obě oči, u mého muže také a u mě také obě oči.

Bylo to tedy „nakažlivé“ nebo jsme pouze prodělali stejné trápení? Jsem si jistá, že to nebyla žádná „nakažlivá nemoc“, jinak by konec konců více dětí v mateřské školce muselo dostat zánět spojivek.

Chtěla bych ještě podotknout:

Můj syn nyní chodí asi od září 2008 do MŠ (na půl dne). Od té doby jsem časové rozpětí POMALU zvyšovala. Nyní tam snídá i spí bez problémů a s radostí.

Po dvou měsících dostal zánět spojivek. V té době si zřejmě i můj muž uvědomil, že „bolest z odloučení“ je už za námi. Následek: Zánět spojivek u mého muže.

Já sama jsem na to potřebovala o něco delší čas, protože jsem začala s dalším vzděláváním a „to ubohé dítě“ muselo v mateřské školce také ještě spát a jíst. Došlo k tomu, že jeho tetička č. 1 z MŠ musela být o své dovolené zastoupena a já přirozeně měla strach, aby to všechno dobře ustál (STAROSTLIVÁ MATKA!) , mé vzdělávání probíhá nyní druhým týdnem, dítěti se v MŠ velmi líbí a mně se to nyní konečně také ujasnilo a ozřejmilo. Následek: můj zánět spojivek.

Pouze naše velká dcera (12 let) byla zánětu spojivek uchráněna, protože ona to jednoduše s námi tak neprožívala, „nespolutrpěla“, jako my dospělí.

Lékař školské medicíny by pravděpodobně řekl, že starší dcera se prostě nenakazila.

Bylo to velmi zajímavé, všechno to pozorovat a vnímat, co se děje.

Kdybych neznala GNM, plná strachu bych běhala po doktorech a nechala bych si předepsat mastičky a ještě dneska bychom se mazali a natírali a byli o pár euro chudší!

Mnoho pozdravů,

rodina K.

Poznámka:

Podle 4. biologického zákona GNM neexistuje žádná „nákaza“, jelikož podle tohoto přírodního zákona mikrobům (houby, houbové baktérie, bakterie, viry) připadá role pomocníků v léčivé fázi. Mikrobi řízení starým mozkem – houby a houbové baktérie – odklízejí nádory, které vznikly v konflikt-aktivní fázi a nyní již nejsou zapotřebí. Mikrobi řízení novými částmi mozku, jiné baktérie a „viry“, pomáhají znovu vystavit tkáň a doplnit „díry“ (nekrózy, ulcera) vzniklé v aktivní fázi. Mikrobi mají tedy ten význam, znovu nastolit „výchozí stav“.

Vy, vážení čtenáři, znáte jistě fenomén spontánního vyléčení. Člověk např. vidí na CT-snímku orgánu nádor a po pár týdnech či měsících náhle nádor zmizel, bez toho, že by se pacient podrobil nějaké „terapii“. To se nazývá spontánním vyléčením, tedy vyléčením bez terapeutického přičinění, tedy vlastní silou. A to právě činí mikrobi v léčivé fázi. Mikrobi jsou naši pomocníci a ne „nepřátelé“.

V systému školské medicíny přicházejí pacienti k lékaři většinou až během léčivé fáze, protože tehdy se ukazuje většina symptomů (horečka, malátnost, bolesti, krize). Zde potom vidí lékaři školské medicíny mikroby „při práci“. Veškeré „záněty“ nebo „infekce“ jsou vždy léčivou fází. Lékaři školské medicíny však v tu chvíli míní (Pasteur), že mikrobi tyto symptomy zavinili. Ve skutečnosti příčinou byl právě konflikt a těmto léčivým fázím, bohatým na symptomy, předchází vždy přibližně stejně velká konfliktní fáze, která se ale většinou přehlédne, protože symptomy v konfliktní fázi jsou většinou hodně nenápadné.

Školská medicína prohlásila mikroby za „zlé“ a bojuje s nimi pomocí antibiotik a očkování. Mají svou teorii nákazy.

Výše zmíněný případ dobře ukazuje, jak se taková „epidemie“ vytváří. Pokud má více lidí ve stejný čas tytéž symptomy, pak v tutéž dobu musejí mít stejný problém. Tak jednoduché to je.

Školská medicína by mohla být relativně lehce vedena vlastními úvahami ad absurdum. Tak ve výše zmíněném případu zánětem spojivek nejprve reagoval chlapec. Jak by byl z hlediska školské medicíny vysvětlitelný první případ v takovéto epidemii? Nakazit se ten 1. případ přece nemohl!

Proč se nenakazí všichni? Tady argumentuje školská medicína silným imunitním systémem těch, co neonemocní.

Každý z nás již někdy pozoroval, že se po takové „nákaze“ člověk může opět uzdravit, aniž by proti tomu něco podnikl. Jak je to možné?  Z hlediska školské medicíny se přece nakazil proto, že měl příliš slabý imunitní systém. Nyní má člověk slabý imunitní systém a mikrobi řádí v těle… Co nás tedy uzdravilo? Neměli bychom s takovým „slabým imunitním systémem“ vlastně podlehnout?

Školská medicína má teorii o protilátkách. Na této teorii stojí očkování. Člověku se naočkuje „původce“, na nějž má reagovat imunologickou reakcí a tak se imunizovat. Čím víc, tím líp.

Předpokládejme, že jste měli jednou rýmu. Podle školské medicíny jste se infikovali viry (které nebyly ještě nikdy vědecky izolovány, totiž ani nebyly viděny = strach před neviditelným zlem). A předpokládejme, že jsme tuto rýmu přežili a opět jsme se uzdravili. Podle školské medicíny váš dobrý imunitní systém zvítězil nad zlými mikroby. Vlastně byste od nynějška měli být proti rýmě imunní, to znamená, že byste ji už nikdy v životě neměli dostat.

To je ovšem v rozporu s našimi osobními zkušenostmi. Jak je to s chronickou rýmou…?

Ještě jednou zcela zřetelně: podle GNM neexistuje žádná nákaza!

Vraťme se zpátky k výše zmíněnému případu.

Zánět spojivek je léčivou fází vizuálního konfliktu z odloučení, někoho ztratit z očí, příp. někoho nechtít už nikdy vidět (chtít být oddělen vizuálně, „jdi mi z očí“). Rozhodující je přitom pravorukost či levorukost.

Chlapec reagoval oběma očima, tedy na své straně matky/dítěte (matka) a na své partnerské straně (otec).

Proč ale matka i otec reagovali právě tak oboustranně, oběma očima? Pokud by měli reagovat jen na svého syna, potom by oba měli reagovat zánětem spojivek pouze na své příslušné straně matka/dítě. Tady se domnívám, že se tu jedná o zastoupení tety v MŠ. Rodiče trpěli kvůli svému dítěti a nyní byla také ještě ta původní teta (partnerská strana) pryč …

S přátelskými pozdravy

Ing. Helmut Pilhar

INFORMUJTE SE, DOKUD JSTE ZDRAVÍ

Přeložila Jitka Valentová

Share
Share
Share