25. 2. 2009
Mému vnukovi se ve věku asi 4 měsíců udělaly úplně červené popraskané tváře. Moje dcera se hned obrátila na mě a chtěla vědět, co by mohla udělat, protože nenechala své děti očkovat a také jinak k doktorovi nechodili, protože ona sama se již delší čas zabývala GNM.
Věděla jsem ihned, kde je příčina, jelikož kůže, jak je známo, znamená „konflikt z odloučení“.
Stalo se následující: malý lehával první 4 měsíce až do prosince na pohovce a do postele šel až s rodiči. Mají rodinnou postel. Oba manželé a obě děti spali dohromady. Když dcera měla strach, že by malý mohl spadnout, uložila ho večer k sestřičce do postele a rodiče chodili spát později. Často ale nemohl usnout. Když zazněl babyfon, než moje dcera doběhla dolů do ložnice, malý již propadl panice. Tak to šlo každý den delší dobu, dokud mi nezavolala. Řekla jsem jí hned, že je třeba odstranit konflikt z odloučení, tedy malého nechávat usínat opět v obýváku, dokud s ním rodiče nepůjdou do postele. To ale má dcera nechtěla, protože s manželem chtěli být také jednou sami. Řekla jsem jen, že potom musí s neurodermitidou žít.
Moje dcera pak šla k alternativnímu lékaři. Řekl, že by měli vynechat výrobky z pšenice a z mléka. To jí nepřišlo zatěžko, protože ještě kojila. Jelikož již stejně dlouho mléko nepila, odřekla si i sýr. Chleba si pekla sama, brala tedy špaldu a žito. Ale neurodermitidy se nezbavili.
V květnu jeli do Itálie na dovolenou. Když byli zpátky, zavolala mi dcera záříc radostí a řekla: „Mami, ta neurodermitis je pryč – změna vzduchu!“ Řekla jsem: „Á, á! A kdepak jste byli vy, když děti spaly? Byli jste o poschodí níže nebo výše?“ Nikoli, seděli na balkóně před hotelovým pokojem.
Co se stalo? Malý po 14 dnů slyšel ve spánku své rodiče „mluvit“ a neurodermititis , která dělá červenou popraskanou kůži pouze v léčivé fázi, se konečně mohla doléčit. Dcera nikdy nepoužívala žádné mastičky.
Nechala jsem si poslat obrázek a ukázala jej v Tübingenu S.M. Potvrdil mi mou domněnku a hned mi řekl, že byla postižena strana partnerská (otec) i mateřská, takže moje domněnka bude souhlasit. Řekl také, že až bude vnuk větší, může se s ním o „odloučení“ mluvit, pak tomu také bude rozumět.
Nyní jsou mu 4 roky. Až dosud se to neopakovalo. Moje dcera se ale také o děti zajímá, vzdala se práce a věnuje se dětem s velkou láskou a nasazením.
Nedávno jsme si malého vzali na dva dny k nám a nic se nepřihodilo.
Chtěla bych všem rodičům s dětmi, které trpí neurodermitidou nebo lupénkou, poradit, aby se raději vzdali trochy toho luxusu a v zájmu zdraví dítěte se mu více věnovali. Kdyby se více lidí zajímalo o GNM, kolik by si ušetřili trápení právě s touto strašnou „nemocí“.
Musím se opět opakovat a děkuji Dr. Hamerovi za jeho nekonečnou trpělivost a za dar, který nám svým věděním předal!
Milé pozdravy
G.S.
Poznámka:
V přírodě jsou konflikty z odloučení naprostou katastrofou! Pokud je dítě odděleno od matky, zpravidla to pro něj znamená jistou smrt. Když se u matky přihodí konflikt odloučení od dítěte, nastartuje se zvláštní smysluplný biologický program „ulcera epidermis“ (odumírání buněk pokožky – pozn. překl.) V aktivní fázi, která v „červené skupině“ (červená skupina ve vědecké tabulce GNM – pozn.překl.) vždy obsahuje biologický smysl, existuje nyní omezená krátkodobá paměť, aby se zapomnělo na toho, od něhož člověk byl odloučen nebo od něhož by člověk chtěl být odloučen, aby se konflikt mohl vyřešit a aby vlastní život mohl dále pokračovat. Pokud by se tedy nyní, proti očekávání, dítě po dvou, třech dnech přece jen k matce vrátilo, matka své vlastní dítě už „nepozná“ a zpravidla je nepřijme zpátky. Ona na něj „zapomněla“!
V přírodě by žádná matka své dítě bez nouze neodložila! Přírodní národy nosí své děti až do věku 4 let stále na těle. To by také byla terapie při neurodermitidě. Mazlení, nejlépe nahá kůže na nahé kůži. Matka musí v dítěti opět vyvolat původní důvěru, být vždy a za každé situace k dispozici. Později, když je dítě starší, se přirozeným způsobem od matky samo postupně odlučuje.
Dnes žijeme v naší společnosti, kultuře a náboženství často proti naší vlastní biologii. A to nás činí nemocnými! (civilizační nemoci = žijeme proti přírodním biologickým zákonům)
Před 30 lety se neurodermitis takřka nevyskytovala. Dneska má neurodermitidu každé 5. dítě. Dříve většinou zůstávaly matky u svých dětí. Dneska je děti „ruší“ a často jsou již ve věku několika měsíců odsunuty do jeslí. Nejsme schopni se vcítit do duše malého dítěte či miminka? Z pokusů se zvířaty víme, že mláďátka, příliš brzy oddělená od matky, vykazují poruchy chování. Že tendence, ač podporované a žádané politikou („právo na mateřskou školku“), svědčí buď o ignorantské hlouposti, nebo o systematickém úmyslu – (genderový proud: z holčiček dělají chlapce a obráceně. Zkouší pomocí převlečení našich dětí zrušit rozdíly mezi pohlavími. U všech ministerstev, která se zabývají rodinou, se zdá, že tento genderový nesmysl prosazují, aniž by se někdy ptaly svých občanů na jejich mínění. Informujte se prosím sami!)
Nastává čas na změnu myšlení obyvatelstva ve směru bio-logiky!
Neměli bychom se podřizovat politice. Musí to být obráceně! Vláda je tu od toho, aby nám sloužila! Proč bychom si ji jinak v demokracii (= vláda lidu) zřizovali? Musíme vytvořit volný prostor pro matky, aby mohly své děti vychovávat bez finanční nouze. Politika by nám tedy měla pomoci, aby matky mohly zůstávat u svých dětí.
S přátelskými pozdravy
Ing. Helmut Pilhar
INFORMUJTE SE, DOKUD JSTE ZDRAVÍ
Přeložila Jitka Valentová