Germánská nová medicína

Když zveřejnil svoji vědeckou práci o původu a léčení rakoviny, kdy je úmrtnost na rakovinu maximálně 5%, byl z kliniky vyhozen. Po mnoha útocích stran veřejných sdělovacích prostředků, lobyistů farmaceutického průmyslu a dalších, žije nyní v exilu.

ZÁKLADNÍ MYŠLENKY:

Dr. Hamer dokazuje, že každé onemocnění je dvoufázové a začíná nějakým biologickým konfliktem či šokem.

• Konflikt nebo šok může být pro dotyčnou osobu ztráta dítěte, partnera, rodičů, práce či domova. Jiným druhem konfliktu může být, když nemůžeme něco zkousnout, něco strávit, když jsme utrpěli ztrátu sebeúcty nebo zažili narušení vlastního revíru a podobně.

• První fázi onemocnění nazýváme konfliktně-aktivní: člověk na událost či konflikt stále myslí, nemůže kvůli tomu usnout, má studené končetiny. Tato fáze se nazývá též sympatikotonní, nebot je aktivována ta část nervového systému, která se odborně nazývá sympatikus. Tato část je aktivní v akci, v ohrožení, při stresu.

• Druhá fáze onemocnění se nazývá léčebnou nebo také post-konfliktní , tedy po ukončení konfliktu. Vyznačuje se únavou, zvýšením teploty, bolestmi hlavy, zánětlivými procesy. To, co se v těle během konfliktní fáze pokazilo, se v této léčebné fázi opravuje.

Po ukončení léčebného procesu je člověk opět v normálu, zdráv, ba dokonce zdravější než před začátkem konfliktu, nebot tělo se poučilo – např. po zaplnění děr po kostní rakovině je kostní tkán hustější a pevnější než před tím – čímž chce organismus zabezpečit, že se něco podobného v budoucnu již nestane.

• Tělo člověka se v mateřském těle vyvíjí ze tří původních zárodečních listů, zvaných entoderm, mesoderm a ektoderm (vnitřní, střední a vnější zárodečný list). Z těchto zárodečných listů se pak vyvjejí všechny orgány. Pro Novou Medicínu je důležité, že v konfliktně-aktivní fázi reagují orgány dvojím způsobem, podle toho, do které skupiny podle zárodečných listů patří: 1) orgány vznikající z entodermu a část orgánů vznikajících z mesodermu tvoří v konfliktně-aktivní fázi výrůstky, nádory, zvětšují se. Oproti tomu 2) orgány vznikající z ektodermu a část orgánů vznikajících z mesodermu v konflitně-aktivní fázi zmenšují svoji substanci, tzn. vznikají díry a svrasklost orgánů, popř. se snižuje jejich funkčnost.

V léčebné fázi se v prvním případě za pomoci zánětů narostlá tkáň odbourává, k čemuž nám slouží bakterie.

Ve druhém případě se ubylá tkáň rekonstruuje, nově vystavuje, k čemuž nám slouží jiné bakterie a viry.

Přesněji řečeno, každý druh konfliktu s příslušným postiženým orgánem používá své typické, k léčení potřebné mikroorganismy.

Dalším objevem je, že se na obrázcích mozku, udělaných pomocí  magnetické resonance (CT), v okamžiku začátku konfliktu objeví typické terčovité kruhy, vypadající, jako by se hodil do vody kámen. Tyto kruhy jsou vidět ihned po začátku konfliktu, a jejich umístění v mozku udává jak obsah konfliktu, tak orgán, na kterém se tento konflikt projeví.

Tyto kruhy, nazvané podle jejich objevitele HH (Hamersches Herd = Hamerovo ohnisko), takto vypadají po celou dobu konfliktně-aktivní fáze. Když dojde k vyřešení konfliktu, začíná se HH měnit: do oblasti místa soustředných kruhů se nabírá tekutina, vzniká edém neboli otok v mozku. Ten je příčinou již zmíněných bolestí hlavy v léčebné fázi. Vrcholem a též kritickým momentem léčebné fáze je pak, když mozek za pomoci otoku udělal své opravy a nyní se ho snaží vypudit. Mozek se na místě HH stáhne, aby vytlačil již přebytečnou vodu, což způsobí epileptoidní symptomy v oblasti, pro kterou je tato část mozku příslušná. To znamená že dotyčný příslušný orgán může na několik vteřin i minut být neschopen funkce. Kritická je tato situace zejména u srdce (klasický příklad infarkt myokardu), méně nebezpečné je to u orgánů, jejiž chvilkové vypadnutí neohrožuje život pacienta.

Pro lékaře, kteří by chtěli používat Novou Medicínu, je ovšem potřeba znát ještě jeden důležitý objev Dr. Hamera: zákonitost pravorukosti a levorukosti.

Přiřazení orgánu k určitému místu v mozku se u těchto dvou skupin liší. Při konfliktu „ztráty partnera“ budou mít pravačky postižený jiný orgán než levačky. Zrovna tak u jiných konfliktů. Pro lékaře je tedy nutné vědět, zda je pacient pravák nebo levák, aby mohl správně přiřadit umístění HH v mozku a příslušný orgán v těle.

Test, který ukáže pravorukost nebo levorukost, je následující: vyzvěte pacienta, aby tlesknul. Která ruka je při tlesknutí nahoře, je ta hlavní.

Na tisících pacientech bylo dokázáno, že Hamerovy objevy platí ve všech případech bez výjimky. Zároveň se na základě těchto nově objevených souvislostí ukazují další podstatné skutečnosti. Zde jen pár náhodně vybraných:

• Jako například, že metastázy neexistují (každý druh rakoviny má svůj původ v určitém druhu konfliktu; to, co se nazývá metastázou, je vždy nový konflikt = nová rakovina; např. konflikt „strach o život“, který může vzniknout při oznámení diagnozy pacientovi, by způsobil rakovinu plic)
• že nádory mozku neexistují (jak již bylo zmíněno, v léčivé fázi se v mozku vytváří otok. Během epileptoidní krize je z něj voda opět vytlačena. Na tomto místě se pak vytvoří jizva, shluk pojivového tkaniva, naprosto neškodný. To se v dnešní školské medicíně považuje za „rakovinu mozku“.)
• že morfium zabíjí (léčivá fáze se tím přeruší, mozek není schopen řídit vyléčení)
• že infuze ve špatný moment může zabít (epileptoidní krize)

napsala Namu Fialová