19. 07. 2010
F. William Engdahl
V posledních dnech podávaly CNN, ZDF, BBC a další sdělovací prostředky zpravodajství o situaci na Haiti – šest měsíců po smrtonosném zemětřesení. Všechny příspěvky měly jen jediné téma: pomoc nedospěje skutečně k obětem, jelikož akce mezinárodních pomocných organizací nejsou dostatečně centralizovány.
Zprávy vedoucích haitských osobností však vytvářejí jiný obraz a nechávají vyvstat vážné otázky ohledně toho, jakou roli hraje Washington a obzvlášť zvláštní velvyslanec OSN pro Haiti, bývalý US-prezident Bill Clinton.
Clinton má k dispozici přes 10 miliard dolarů, doposud však bylo vydáno pouze 250 miliónů.
Podle potvrzených informací je situace vskutku úděsná: šest měsíců poté, co těžké zemětřesení zpustošilo hlavní město Port-au-Prince – zahynulo přitom přes 230.000 lidí a bylo zničeno asi 100.000 domů a 1000 škol – žije ještě přinejmenším 1,3 milionů lidí v 1200 improvizovaných stanových táborech v hlavním městě a okolí. Prezidentský palác, kdysi národní symbol, leží stále ještě v troskách. Odhaduje se, že zatím nebylo odstraněno ještě ani pět procent sutin po zemětřesení. Podle názoru inženýrů by 1000 nákladních aut potřebovalo při každodenním nasazení tři až pět let k odstranění všech trosek. Ale momentálně odváží trosky z města necelých 300 nákladních aut.
Mezinárodní pomoc
Čtenář si pravděpodobně vzpomíná na výzvy k velkorysé mezinárodní pomoci bezprostředně po zemětřesení, které tenkrát vynesly přísliby ve výši 10 miliard dolarů. Do 30. června z nich došlo teprve 20 miliónů, neboť USA, Francie (bývalá koloniální moc) a Kanada jakožto spojenec USA vyžadovaly od parlamentu zákonodárství pro nouzový stav, kterým se vláda vzdá jakékoliv kontroly nad obnovou. Slib pomoci v zoufalé situaci byl použit jako vydírání za účelem převzetí panování.
Aby mohla být Prozatímní komise pro znovuvýstavbu Haiti (ICRH), která je autorizována k rozdělování miliard, mezinárodně kontrolována, žádal Washington, že komise musí být většinově obsazena zástupci vybraných vlád a mezinárodních peněžních institucí jako Mezinárodního měnového fondu nebo Světové banky. Po masivních protestech a demonstracích na Haiti bylo dosaženo bezvýznamného »kompromisu«, podle něhož byl počet zahraničních zástupců sice snížen na 50 procent, Bill Clinton se ale stal předsedou komise a jeho zástupcem se stal haitský předseda vlády z milosti USA Jean-Max Bellerive, bývalý zástupce Světové banky.
Haiti samo tam má menšinu sedmi reprezentantů, z nichž ani jediný není národem zvolen. Jakkoliv neuvěřitelné to je: tato komise, která má dohlížet na použití přislíbených deseti miliard, se sešla až 17. června ke svému prvnímu setkání. Clinton byl jmenován předsedou ICRH 8. března 2010 a od té doby funguje de facto jako haitský diktátor. Podle stanov ICRH je haitský parlament zbaven úřadu.
Pozoruhodný tým: Clinton a Bush rozhodují o pomoci pro Haiti – za podmínek výjimečného stavu.
Při parlamentním hlasování na Haiti o ratifikaci režimu nouzového stavu Clintonova ICRH (v březnu) opustilo nejméně 20 poslanců sál, jelikož zákon považují za protiústavní a doufali, že tímto způsobem zabrání učinit rozhodnutí. Jiní zůstali a hlasovali proti zákonu v naději, že tímto způsobem zbrzdí jeho relizaci. Jeden ze senátorů navrhl změnu, která by dohled na ICRH přenesla na komisi senátu. Všechny tyto snahy byly nadarmo.
O protestech na Haiti se mlčí
Na Haiti se občané sami snaží postupovat proti protiústavnímu výjimečnému stavu, přičemž odhalují, že důležití senátoři přijali za svůj souhlas při hlasování od Washingtonu a Clintona úplatky. Haitian National Network for the Defense of Human Rights [Síť na obranu lidských práv] apeluje na úřad k potírání korupce, aby se zabýval výtkami, podle nichž tři senátoři obdrželi vysoké peněžní částky, každý z nich více než 40.000 dolarů, aby v parlamentu zaručili usnášeníschopnou většinu, která zvolí Clintonův zákon výjimečného stavu. Jiní, kteří Clintonovo panství odmítají, prohlašují, že dokumet ICRH »odnímá parlamentu veškeré pravomoci« ke kontrole cizinců.
Čtyři politické strany označily rozhodnutí parlamentu, že se po 18 měsících sám rozpustí, za porušení článku 278 ústavy, kde se praví: »Zasedání parlamentu probíhá nadále po dobu výjimečného stavu; výjimečný stav se automaticky ruší, pokud nebude ve dvoutýdenních odstupech po vyhlášení prodloužen.«
Podle tohoto zákona pro výjimečný stav nemohou být členové mezinárodní komise jako Clinton povoláni k zodpovědnosti. Masivní občanské protesty po celém Haiti požadují sesazení USA podporovaného prezidenta Prevala a návrat demokraticky zvoleného Aristide, který byl Washingtonem v roce 2004 vyhnán ze země a je mu zapovězeno vrátit se zpět. S podporou Bushovy vlády se Prevalova vláda dostala k moci po volbách, jichž se nejoblíbenější politická strana Lavalas a 14 dalších stran nesmělo účastnit. Tato vláda je tedy, slušně řečeno, cokoliv jiného než reprezentativní. Jako reakci na nejnovější občanské protesty vyslal Washington vojenskou jednotku Southern-Command, koordinovanou USAID, aby jako v Iráku »nastolila pokoj« v haitských provincích.
»Ať se živí gentechnicky modifikovanou kukuřicí...«
Podle údajů haitských občanských iniciativ sestává potravinová pomoc, posílaná Americkou agenturou pro rozvojovou pomoc USAID z gentechnicky modifikované kukuřice a dalších produktů firmy Monsanto – Haiti se má tedy dostat pod jho zemědělského průmyslu s jeho patentovanými výrobky. Současný ředitel USAID Rajiv Shah byl předtím vedoucím zemědělského programu nadace Billa & Melindy Gatesových, která se zasazuje za gentechnicky modifikované organismy, dnes je členem předsednictva Aliance za zelenou revoluci v Africe (AGRA). AGRA a Gatesova nadace se snaží zlomit odpor proti gentechnicky modifikovanému osivu v Africe.
To, že se ze Světové banky stane kontrolní úřad pro Haiti, není rovněž náhoda. Clinton a americký miliardář George Soros sponzorovali společně před zemětřesením konferenci, při níž se dělala reklama pro jejich »hospodářskou iniciativu« pro Haiti, která sestává z výstavby primitivních vykořisťovacích podniků, v nichž se mají vyrábět textilie za tak nízké mzdy, aby mohly konkurovat s čínskými výrobky. K tomu by ovšem musely být postaveny mimo platnost haitské zákony na ochranu při práci a splněny další požadavky Světové banky.
Washington a Světová banka požadují privatizaci haitských státních podniků, obzvlášť v oblasti předpokládaného obrovského výskytu rud a ropy. Dále se požaduje »otevřený trh« pro bezcelní import produktů amerického agrobusinessu, které už za posledních dvacet let vedly k tomu, že Haiti, jež předtím produkovalo dostatek rýže pro vlastní spotřebu, musí nyní už téměř veškerou rýži dovážet. Rýže je základní potravinou na Haiti. Rýže subvencovaná USA byla na haitský trh dodávána za tak nízké ceny, že to haitské zemědělce přivedlo k bankrotu.
1983, tedy v době Caribbean Basin Initiative (CBI, umožňující bezcelní dovoz zboží) vlády Ronalda Reagana, prudce vzrostl vývoz subvencovaných potravin amerického agroprůmyslu na Haiti. Američané rozložili venkovský haitský průmysl, a to, ačkoliv USAID sama připustila, že to zvýší chudobu a přispěje ke zhoršení životní úrovně na Haiti. Nejvyšším cílem změny struktur bylo učinit z haitských měst »vývozní základny«, tzn. levné výrobny pro US-podniky, obzvlášť pro textilní průmysl.
Výsledkem tehdejších požadavků Washingtonu ohledně privatizace bylo zničení domácího zemědělství a zesílený úprk lidí z venkova do měst, která se tím masivně přelidnila a stala se zásobárnou levných pracovních sil pro zahraniční podniky.
Namísto naléhavě potřebné pomoci jako je voda nebo stany poslaly USA na Haiti nejprve 20.000 vojáků
Když se lidem zvolená Aristidova vláda pokusila prosadit právo Haiti na svou ropu a další nerostné suroviny, zorganizovala Bushova vláda s podporou Francie a Kanady puč, kterým byl Aristide v únoru 2004 donucen odejít do vyhnanství, eskortován americkou námořní pěchotou; jeho následníkem se stal úslužný Preval. Aristidova politická strana Fanmi Lavalas byla zakázána a zůstává vyloučena i z voleb, plánovaných na listopad; tím pádem v zemi neexistuje jediná strana, která by nebyla ovládána buď oligarchií pěti rodin, které mají pod kontrolou hospodářství, nebo jejich patrony ve Washingtonu.
Skupina haitských senátorů podala u Nejvyššího soudu na Haiti formální stížnost proti Clintonově komisi, kterou označují za protiústavní, hovoří o »puči za výjimečného stavu«. Hned následujícího dne oznámil prezident Preval, který je na Haiti všeobecně označován za loutku Washingtonu, že je ochoten »prodloužit dobu svého úřadování, pokud se nepodaří včas zorganizovat volby“. Kanadský ministr zahraničních věcí, který se právě nacházel na návštěvě, ohlásil téhož dne, že Kanada poskytne Haiti pomoc: formou věznic, kanadské policie a kanadského dohledu věznic.
Navzdory tvrzení CIRH, že se plánuje obnova městkých středisek a výstavba bytů v celé zemi, spočívá její vlastní úloha výhradně v tom, popohnat privatizaci přístavů a letišť hlavního města Port-au-Prince a tím odejmout jakékoliv budoucí vládě kontrolu nad přístavy a vzít jí možnost vybírat dovozní a vývozní clo.
CIRH má na programu i plány na vykořisťovací podniky. Haitští obyvatelé bez přístřeší jsou přesidlováni do odlehlých oblastí, aby ve městě vzniklo místo pro nové textilní podniky s nízkými mzdami. Dále povoluje CIRH zahraničním podnikům investice do zemědělství a turismu. Po vypršení smlouvy se z CIRH stane »Úřad pro rozvoj Haiti« s časově neomezeným mandátem. K partnerům »obnovy« haitského hospodářství patří nejbohatší muž na světě, mexický miliardář Carlos Slim, miliardář a spekulant George Soros, bývalý US-prezident George W. Bush a další.
© 2010 Kopp Verlag, Rottenburg
http://info.kopp-verlag.de/hintergruende/geostrategie/f-william-engdahl/hinter-der-fassade-von-bill -clintons-haiti-hilfe-.html