Zpráva o zkušenosti s bradavicemi

Share

Ahoj Helmute!

Já a moje žena se asi už rok a půl zabýváme GERMÁNSKOU ZDRAVOVĚDOU.

Na začátku nebylo jednoduché se v tom vyznat. Ale od posledního semináře začátkem prosince mi pomalu začalo svítat. Stále lépe rozumím a rozeznávám souvislosti mezi psychikou-mozkem-orgánem. K tomu bych ti rád poreferoval o jedné zkušenosti.

Jde o konflikt z odloučení:

Můj jedenáctiletý syn měl již několik let bradavice na chodidle, přesněji na pravém chodidle blízko prstů.

Když jsme si jich poprvé všimli, nebyly moc velké, asi jen 5 x 3 mm. Nedělali jsme si s tím starosti, to se může stát. Podle školské medicíny je to způsobeno virem, a ten dřív nebo později zmizí.

S postupem času se ale bradavice stále zvětšovaly. Našemu synovi nevadily, tak jsme s tím nic nedělali. Jen jsme se na ně občas podívali a viděli, že se stále pomalu zvětšují.

Občas jsme tedy přemýšleli, co s tím. Ale nakonec nám nezbylo nic jiného než čekat a doufat, že zmizí samy od sebe.

Až k tomu semináři, o kterém jsem se již zmínil, to tedy bylo stále stejné. Bradavice se mezi tím rozšířily až na velikost 25 x 25 mm. Ted už synovi i vadily, hlavně při běhání.

Protože jsme já i moje žena na tvých seminářích dávali dobrý pozor, dokázali jsme tu záležitost správně přiřadit. Za prvé jsme věděli, že bradavice patří k epidermis, tedy vrchní vrstvě kůže, která reaguje na konflikt z odloučení. Za druhé jsme věděli, že odloučení je spojeno s šedou mozkovou kůrou a že tudíž hraje roli i pravo- a levorukost. Náš syn je levák, to znamená, že jeho pravá strana je tématicky spojená s matkou. Za třetí jsme věděli, že postižené místo na chodidle ukazuje na odloučení proti jeho vůli.

Ted už nám zbývalo jen najít příslušný konflikt, což samozřejmě nebylo lehké. Pár dní později jsem spontánně syna na to téma oslovil. Řekl jsem mu, že jeho bradavice jsou z konfliktu odloučení a to že může souviset jedině s jeho maminkou. Pak jsem se ho zeptal, jestli si vzpomíná, od kdy vlastně ty bradavice má. Odpověděl mi, že to přišlo, když začal chodit do školy. Tak jsem se vyptával dál, jestli měl v té době pocit, že by chtěl být s mámou, ona tam ale nebyla. Spontánně mi vyprávěl o prvním týdnu ve škole, kdy některé matky zůstaly u svých dětí ve třídě a on to chtěl také. Řekl mé ženě doslovně: „Tys tam ale nebyla.“

A přesně to byl jeho konflikt. Jeho máma tam nebyla, nemohl s nikým mluvit, sdělit se, byl sám a cítil se izolován.

Tak jsem mu řekl: „Koukej, ted už chodíš na druhý stupeň a určitě už nechceš, aby maminka chodila s tebou?“ – Odpověděl: „No, ted už určitě ne!“

Nechali jsme to být a věnovali se opět všedním záležitostem. Asi po týdnu jsme se syna zeptali, jak to vypadá s bradavicemi. K našemu překvapení jsme zjistili, že se zmenšily. Během druhého týdne se bradavice přímo před očima stále zmenšovaly a koncem třetího týdne zmizely úplně a už se nevrátily. Měl je celkem asi čtyři roky.

Pro mne a moji ženu je to důkaz, že Germánská zdravověda funguje, že je správná, a sice na všech třech úrovních psychika-mozek-orgán.

Děkujeme za toto vědění,

Upřímné pozdravy,

M. a A.

Poznámky H. Pilhara:

Nádherně jasný popis případu.

Je vidět, že člověk, kterého se konflikt týká, zná přesně svůj konflikt a vzpomene si na něj i po dlouhé době. Je však třeba vědět, co hledat. Jde o umění dávat správné otázky. S objevem Germánské zdravovědy (Germánská nová Medicína, GNM) je to možné. Když člověk určí příslušný konflikt, je až překvapivé, jak je GNM přesná…

Bradavice je tzv. „visící léčivá fáze konfliktu z odloučení“. Tento konflikt z odloučení, přiřazený organismem k chodidlu („Mami zůstaň tu!“) je přes nějakou kolej stále znovu krátce reaktivován. Když je konflikt rozpoznán, stává se bezpředmětným, kolej se zruší (zde: odloučení od matky ve škole) a hojivá fáze proběhne až do konce, čímž dojde k vyléčení.

Tento princip platí pro všechny biologické zvláštní programy (neurodermitida, plíseň na nohách, colitis ulcerosa, Bechtrewova nemoc apod.)

Co zde vlastně byla „terapie“? Vždyť něco tuto dlouhodobou, několikaletou nemoc náhle vyléčilo? Co ta terapie „stála“? Kdo byl „terapeut“? Kdo „léčil“?

Teď, milý čtenáři, rozumíš letitému průběžnému sporu mezi Dr. Hamerem, objevitelem biologických zákonitostí, nazvaných GNM, a parazity a padělateli, kteří chtějí zůstat vklíněni mezi pacientem a jeho zdravím, se svými „léčivy“ a „metodami terapie“. Dnešní establishment zhrozen vidí, jak se dukáty kutálejí pryč…

podle materiálů zasílaných Helmutem Pilharem přeložila Namu v listopadu 2012

Share
Share
Share