Opotřebovaná kolena

Share

Ahoj Helmute,

díky osobním zprávám se nejlépe seznámíme s Germánskou novou medicínou. Proto bych chtěl též něčím přispět.

Odehrálo se to kolem roku 1996. Nemohl jsem skoro chodit kvůli silným bolestem v obou kolenou, občas jsem se musel dokonce posadit, když bolesti byly moc silné. A to mi tenkrát bylo 26 let. V době před tím jsem 6 dní v týdnu sportoval, hrál tenis a chodil na aerobic.

Jsem pravák, což zde ale nehraje žádnou roli, jelikož byly postiženy obě kolena, tedy jak strana matka/dítě, tak strana partnera.

Šel jsem tedy k prvnímu doktorovi a ten mi hned zjistil diagnózu – chrupavka byla silně „opotřebovaná“. Nejprve mi předepsal prášky proti bolesti, což mi ale nepomohlo. Potom jsem dostal ještě nějakou chrupavkovitou hmotu, která se dala vstřikovat injekční stříkačkou a také preparáty na výstavbu chrupavky k vnitřnímu užívání, ale to všechno vůbec nepomáhalo. Ani další četní doktoři mi neuměli pomoci.

Během příštího roku bolesti zcela odešly, bez přičinění lékařů.

Asi před 3 roky jsem se seznámil s GNM a protože je nejjednodušší, když si pro pochopení člověk přezkoumá své vlastní nemoci podle tabulky, začal jsem tedy tímto případem.

Rychle jsem objevil příslušný konflikt. Jak jsem již psal, hrál jsem hodně tenis i za oddíl a tedy také turnaje proti jiným sportovním oddílům.

Začátkem všeho bylo, když jsem v roce 1995 začal chodit se svojí dnešní manželkou. Od té doby mě tenis přestával zajímat. Proto jsem začal prohrávat všechna utkání, která se jen prohrát dala.

A bylo jedno, jestli se jednalo o dvouhru či čtyřhru. Samozřejmě mi to bylo nanejvýš nepříjemné, tenis už mě skutečně vůbec nezajímal, ale oddíl mě přesto chtěl nechat hrát ještě v té sezóně. Takže jsem nadále prohrával další utkání, než jsem s radostí udělal poslední tečku a pověsil jsem tenisovou raketu na hřebík.

Navíc bylo trapné, že než jsem skončil, chodil za mnou celý mladý dorost z pořadníku a chtěl se mnou hrát o pořadí.

Dříve bych si byl s nikým z nich nezadal. Když jsem o tom přemýšlel, tak bylo vlastně na celé věci nejbolestnější, že dříve bych si ty mladé hráče „naservíroval k snídani“. Má žena i mí rodiče byli většinou u toho, když jsem hrál. Proto byla postižena strana mateřská i partnerská, přičemž k partnerské straně se samozřejmě počítali také kolegové z oddílu. Koneckonců na mě kladli svá vysoká očekávání.

Po několika měsících, když jsem už dávno s tenisem neměl nic společného, se objevily bolesti. Tenkrát jsem se tomu velmi divil, bolesti přišly v době, kdy už jsem žádný sport neprovozoval. Dneska vím, že u kostí a chrupavek, tedy u konfliktů ztráty sebeúcty, je léčivá fáze tím nejbolestivější obdobím.

Co mě vždy rozruší, když si na tuto dobu vzpomenu z pohledu GNM, je, že se ještě dnes počítám k těm šťastným. Protože problémy s chrupavkou znamenají pouze lehkou ztrátu sebeúcty. Pokud bych byl utrpěl nějakou silnější ztrátu sebeúcty, šlo by to do kostí a diagnóza by snad mohla znít: rakovina kostí. A to u obou nohou. Možná, že by mi je amputovali, a to jen proto, že jsem prohrával tenisová utkání a že to mělo vliv na mou sebeúctu.

Strašné!

Děkuju Ti za Tvou práci, Helmute, a především děkuju Geerdovi.

Srdečné pozdravy

Dirk V.

Poznámka:

Loni v létě jsem s Dirkem hrál ping-pong a Dirk mě „roznesl na kopytech“!

Děkuju Dirkovi za jeho zažitou zkušenost, za jeho zprávu.

S přátelským pozdravem

ing. Helmut Pilhar

INFORMUJTE SE, DOKUD JSTE ZDRAVÍ

přeložila Jitka Valentová

Share
Share
Share