AKTUÁLNÍ VÝZVA PRO POMOC ZEMI
18. 6. 2006
Při mých šamanských cestách, jak tomu říkám, jsem se zase jednou rozhodla navštívit mé přátele na Plejádách. Neměla jsem k tomu žádný konkrétní důvod, jen tak. Prostě už jsem tam dlouho nebyla.
Přivítala mne moje přítelkyně – Plejáďanka, a vedla mne kamsi. Cestičkou z oblázků ... pak přes dřevěný mostík přes jezírko a dále kultivovanou přírodní krajinou. Zastavila jsem se u jednoho stromu, abych zjistila, jestli je to tu stejné jako na Zemi. Dotkla jsem se jeho kmene, pohladila jej, podívala se do koruny ... vše vypadalo jako „pravé“. Utrhla jsem jeden lístek a rozemnula mezi prsty, abych si přičichla a zjistila jak voní. Měl vůni živého listu. Obrátila jsem se k mé průvodkyni s tím, že to tu vše působí jako u nás, a přeci je to nějak jiné, jako by tomu něco chybělo. Utrhla jsem ještě květinu, prohlédla, čichla si, podívala se pátravě, jestli uvidím hmyz a ptáky – byli tu. Moje průvodkyně se smála mé nedůvěřivosti či pátravosti, když vtom mi spadl na tvář ptačí kakánek. Dívám se vzhůru, a tam pták, směje se na mne dolů. Chce mi tím říct, že všechno je tu jak má být.
Směju se také, a běžím zpátky k jezírku, abych se umyla. Nořím ruce do vody a tam kapříci či co, hned se ke mně hrnou. Hodím jim tedy pár drobtů opodál, aby se najedli tam a já je nerušila – a oni mne – mým umýváním.
Vracím se k mé průvodkyni a jdeme dál. Cestou, která se stáčí, a na jejíž jedné straně rostou velké stromy a na druhé je lemována nízkými keříky, takže je vidět do kraje. Cesta ústí do země – jdeme dál v chodbě, která se dále spirálovitě stáčí hlouběji a hlouběji. Před námi vchod do velké místnosti, kopulovité, jejíž podlaha je z modrého lazuritu a stěny z drahokamů, podobných smaragdu, citrínu a granátu či rubínu. Na stěnách jsou z těchto kamenů vytvořeny barevné vzory a pruhy. Je zde několik lidí – Plejáďanů, některé znám, některé ne. Vítáme se a pak mne zvou, abych se šla na něco podívat.
Uprostřed místnosti vyvstane obraz – hologram naší Země.
Vysvětlují mi, že o Zemi se rozhoduje. Že si ji nemáme nechat vzít. Ale já to trochu nechápu. Ptám se tedy:
„Vím, že se u nás mluví o mimozemských plazovitých bytostech, které se chtějí zmocnit vlády nad planetou a držet nás lidi v otroctví. Je to pravda? Sice vidím, že se ve vládních kruzích dějí věci, k tomu směřující, ale plazy jsem nikdy, ani na šamanských cestách, neviděla. Nechápu ty širší souvislosti.”
Jeden z Plejáďanů mi odpovídá: „Podívej, všimla sis, že příroda zde je trochu odlišná od vaší. Vypadá stejně, ano, a přesto jí z pozemského hlediska něco chybí. Je to tak, že je mnoho různých světů v různých dimenzích, jak vy říkáte, a na nich žijí různé bytosti více či méně člověku podobné. I my zde žijeme na jiné frekvenční rovině než vy na Zemi. Na Zemi žijete v nejhustší energii zvané hmota. Ale máte tu zvláštnost, že žijete zároveň i na všech ostatních frekvencích. My i další mimozemšťané máme tu či onu frekvenční rovinu, na které žijeme, ale pouze hmotný člověk ze Země má možnost vědomě žít ve všech.“
„Takže jsme jakýsi soubor všech možností a přístupů?“
„Ano. A nemusíš se soustředit na plazy či jiné bytosti – jednoduše je tu strana bytostí s úmyslem Zemi dostat pod svůj diktát, a strana, která se snaží zachovat Zemi svobodnou a probudit lidi k jejich původně jim určeným schopnostem.“
„Tomu rozumím. Ale, co má zotročující strana z toho, držet Zemi pod kontrolou a lidstvo v nevědomosti?“
„Kdyby byla Země volná a lidé probuzení, mohly by ty všechny různé světy co existují komunikovat s lidmi svobodně na všech rovinách a získávat od nich informace, které mohou používat při utváření svých světů. Pokud to ovšem má někdo pod kontrolou, tento přístup k informacím není možný a kontrolor si může klást podmínky. Tím má kontrolor do velké míry kontrolu nad celým souvisejícím vesmírem. Země je klíčem ke kontrole – či svobodě - vesmíru.“
„Takže některé bytosti chtějí, bez spolupráce a bez ptaní, pomocí moci, získávat ze Země a od ostatních to, co chtějí.“
„Přesně tak.“
„A co vy tedy navrhujete, že bychom měli dělat? Jak se můžu já, jedinec, popř. ostatní, bránit? Jak se nenechat zotročit? Vždyť mají obsazená všechna vládnoucí místa, co zmůže obyčejný člověk?“
„Vám pomáhá stvoření – příroda. Je uzpůsobená tak, aby vás chránila, vás živila, ve vás podporovala probuzení vašich schopností. Víš, že kam směřuje pozornost, tam teče energie. Víš, že nosným základem svobodného světa je láska, uznání. Dejte tedy svou pozornost přírodě; dejte jí lásku tím způsobem, že jí dáte ocenění, uznání. Poděkujte stromům, které potkáváte, za jejich existenci. Poděkujte řece, kameni, květině. Květině za to, jak je krásná a voní, ptákům za jejich zpěv, prostě každému za to, co umí a čím obohacuje všechny. Tím dáte přírodě energii, sílu, a ona vám bude moci více pomoci. Tím posílíte energetické pole stvoření, lásky, vzájemné pomoci a harmonie. V takovém energo-informačním poli mocenské bytosti nemají šanci.“
Pochopila jsem. Poděkovala, a moje přítelkyně mne doprovodila opět na místo, ze kterého jsem se vrátila zpátky na Zemi.
Vzpomínám si, jak jsem četla několik různých knih na téma „Mimozemšťané v naší historii“ – vždy šlo o to, že na nějaké místo na Zemi přišly mimozemské bytosti a založily „civilizaci“. Do té doby tam žili lidé – nevíme jak. Ale pak přišli oni a zavedli organizaci, společenské role, vládce, kněží a obyčejný lid, který ty první dvě skupiny musel živit. Bylo to v Suméru, v Jižní Americe, a možná i jinde. V Jižní Americe je ještě dnes nazývají bohy. Jeden autor dokonce popisoval, jak se s jedněmi setkal na nějaké hoře ve Švédsku, kde měli svou pozorovací základnu. Bylo to asi před 30 lety. Měli kombinézy, byli upravení, čistí, vše bylo technicky vybaveno, dokonce měli i jakousi zahradu pro odpočinek. Mluvili o tom, že pozorují lidstvo, jestli půjde tou dobrou cestou, nebo to nezvládne a lidé se navzájem zničí. Oni sami samozřejmě byli na té dobré straně.
Při čtení té knihy, kde byli dotyční mimozemšťané líčeni neutrálně až dobře, jsem si uvědomila, že tohle přeci nechci – žít v kombinéze jako šroubeček nějaké civilizace, obklopena technikou. Byť by třebas byli vegetariáni a neměli mezi sebou choleriky. Já chci žít volně, chci se patlat v jílu, když se mi zachce, chci cítit perlivou vodu ze studánky na své kůži, chci se těšit bzukotem včelky a nechat se budit ptačím zpěvem. Vlastně mne civilizace až tak nezajímá. Jistě v ní nyní žiju, ale to, co nám civilizace vzala, je víc, než dala. Domorodí Aborigines se ještě dnes smějí tomu, že potřebujeme telefony – oni spolu též mluví na dálku, ale bez nich. Umí přivolat déšť, když je potřeba. Zlomeninu vyléčí během několika hodin. Mají volný sexuální život, a neznají potraty ani kopy dětí. Prostě vědí jak na to. Ale, jejich prostor k životu zabrala v nedávné době „civilizace”. Jistě se jim tyto schopnosti v současné době ztrácí.
Otázka je, jestli oni mimozemšťané a jejich potomci, usídlivší se na některých místech planety, ještě dnes neřídí běh politiky. Někteří autoři tvrdí že ano, a že to je základ oné „modré krve“, která byla dříve připisována šlechtě. Ano, kde se vlastně vzala šlechta, že?
Takže mi z toho vychází, že to, co nyní mylně nazýváme patriarchátem, je vlastně mimozemsko-archát, a že to, co nazýváme matriarchátem, o kterémž ovšem nikdo nic moc neví, bylo společenství našich předků, společnost rovnoprávných lidí, žijících se Zemí tak, že jim nic nechybělo – biblický ráj?
Takže, lidičky, chutě do toho, a děkovat, děkovat, děkovat ......
Namu