Dějiny

Share

Záhada keltských šancí (Keltenschanzen) – v Čechách nazývaných zpravidla „hradiště“

(c) Gernot L. Geise

„Keltské šance“, to je mýtus. Mnozí již o nich někdy slyšeli, ale neumí si pod tím nic představit. „To budou asi nějaká obranná zařízení Keltů, že ano...?“

Nic přesnějšího není většinou známo. A protože není dobře možné získat příslušnou informaci, brzo se toto téma opouští.

Tu i tam v krajině klopýtneme o místo, které obsahuje zbytky původních valů, náspů. A pokud máme štěstí, stojí na příslušné mapě pak „keltské šance“ (nebo „čtverhranná šance“, „římská šance“ a jiné). „Aha, to je tedy keltská šance“, řekne si pak návštěvník a jde s nepořízenou dále, protože z takové šance jsou viditelné v nejlepším případě zbytky valů či příkopů, jinak nic.

Máme-li štěstí, můžeme někdy zaslechnout nějakou přednášku o keltských šancích, která je pořádána v rámci archeologické společnosti. Tady se pak dozvíme, že keltské šance jsou „kultovní místa“ nebo selské dvory pro chov dobytka. Tato tvrzení šíří archeologové, ačkoli postrádají jakýkoli důkaz – pokud se člověk jenom trochu zabývá tematikou šancí – a i když se to ukazuje jako zcela nesmyslné.

Proč se rozšiřují takovéto chybné informace? To tkví jednoduše v tom, že věda tápe v temnotě a vymýšlí si fantastické významy, aby vůbec mohla přinést nějaké vysvětlení. Ve vědě přetrvává starý známý problém: bádá se pouze výjimečně interdisciplinárně, mimo meze vlastního oboru. Neboť kdyby se tak stalo, pak by se naše věda mohla dobrat výsledků, tak jak je zpracoval EFODON e.V., a tyto ještě dále rozpracovat. Existence keltských šancí nemá v žádném případě nic do činění ani s kultem, ani s válečnými rozmíškami, ani s chovem dobytka, a to i v případě, pokud by později byly nějaké šance takto zneužity.

Keltské šance jsou pro život (přinejmenším na našem kontinentě) životně důležité, jelikož plní technickou funkci: Působí harmonizačním způsobem na naše povětrnostní podmínky. Toto tvrzení by mohlo na první pohled působit fantasticky, je to však výsledek rozsáhlých výzkumů sdružení EFODON e.V.

Musíme zabránit, aby pokračovalo další bezmezné ničení těchto šancí – ať už z nevědomosti či úmyslně. Poškozujeme tím jen sami sebe, jak není těžké zjistit ze zhoršujících se povětrnostních podmínek v posledních letech, které nejsou vyvolávány odpadními plyny z automobilů, jak se již porůznu poznává.

Chvályhodný příklad nabídla v roce 1994 obec Moosinning (okres Erding/OB.), která pověřila EFODON e.V. vyhledat na území obce eventuelní existující keltské šance, aby je mohla ochránit před poškozením a uchovat jako kulturní dědictví. Z tohoto vznikla malá kniha, která byla mimo jiné rozdána i ve škole v Moosinningu.

Naše výzkumy jsme prováděli převážně radiesteticky pomocí proutku nebo kyvadla. Dříve, než  toto někteří čtenáři odmítnou, nechte mě říci pár slov o radiestezii. Samozřejmě se zde ohlašuje ve velké míře skepse, protože radiestetická měření nejsou v současné době uznávána za objektivní měřící metodu, jako měření technickým přístrojem. Jsou vždy subjektivní. Také já jsem se k ní dříve, než jsem se začal radiestezií zabývat, stavěl velmi skepticky, protože všichni jsme zpracovaní tím, co je nám pod pláštíkem vědy „prodáváno“. A věda není radiestezii zrovna přátelsky nakloněna. To každý zná z pravidelného nactiutrhání proutkařů.

Měl jsem štěstí, že mým učitelem byl Reinhold Lueck, nejlepší proutkař, jakého jsem kdy poznal. R. Lueck mnohokrát dokázal na milimetr přesně určit proutkem to, co bylo později ověřeno výkopem. Jeho přesnost mě vždy překvapovala. Chtěl bych mu zde na tomto místě poděkovat, že dal k dispozici své znalosti.

V krajině u Moosinning (kraj Erding) jsme našli šance radiestetickým způsobem, aniž bychom o nich předtím věděli.

EFODON si v roce 1991 dal za úkol vyzkoumat souvislosti kolem tzv. keltských šancí. K tomuto účelu jsme museli nejdříve vypracovat koncept, podle nějž budeme postupovat. Byl to tzv. „Holz-Projekt“. Všimli jsme si totiž, že neobvykle mnoho míst, kde se nalézají keltské šance, ve svém označení obsahuje slovo „Holz“ (dřevo). K tomu nás napadlo, že by mohla být nějaká souvislost mezi místem, jehož název obsahoval slovo „Holz“ a keltskými šancemi. Nacházeli jsme pak keltské šance po prvním prohlédnutí míst jako „Holzhausen“. Nejznámější jsou archeologicky prozkoumané keltské šance u Holzhausenu (u Mnichova).

Proč vlastně „Holzhausen“?

Na první pohled se zdá, že jméno Holzhausen znamená „domy ze dřeva“. V minulosti se ale všechny domy stavěly ze dřeva. Výzkumy v lingvistické oblasti vydaly překvapivé výsledky: Původ slov „Holzhausen“ je dolnoněmecký a původně zněl: „Holthusen“. Slovo „holt“ znamenalo „vyvážený, příznivý, přátelský, milý, věrný“, tedy v žádném případě „dřevo“! Mezitím jsme během času prozkoumali celou řadu šancí, studovali jsme letecké snímky a založili jsme databázi názvů obsahujících slovo „Holz“, v níž se později nacházelo kolem 7500 záznamů. Na základě tohoto nyní můžeme – na rozdíl od oficiální archeologie, která šíří pouze domněnky – poskytnout fundované výpovědi o keltských šancích, o tom, co jsou, a o tom, co nejsou.

To, že toho tak málo o keltských šancích víme, spočívá jednak v tom, že dosud bylo archeologicky prozkoumáno pouze několik těchto zařízení, a také v tom, že při průzkumech nebyly nalezeny žádné artefakty nebo něco zvláštního, co by mohlo vypovědět o smyslu či funkci konkrétní šance, s výjimkou odpadků v horních vrstvách.

Zjistili jsme, že archeologové se zajímají pouze o „odpadky za posledních 500 let“, a odkrývají pouze 20 cm. Na naši otázku, proč nekopou hlouběji, odpověděli, že těch 20 cm stačí.

Naleziště

Díky rozsáhlým zkoumáním jsme zjistili, že velká část evropského kontinentu – pokud ne celý – je kompletně pokryta těmito „keltskými šancemi“ (příp. čtvercovými, římskými, švédskými či čertovými šancemi). Nevyskytují se pouze v jižním Německu, jak se někdy tvrdí. Také v severním Německu, Francii a i v jiných evropských zemích byly tyto šance nalezeny. V Itálii např. leží Petrské náměstí ve Vatikánu na jedné keltské šanci. V Egyptě vykazují pyramidy v Gize přinejmenším tytéž fenomenální vlastnosti jako keltské šance. Jestli dokonce stojí na šancích, muselo by se zjistit na místě. Keltské šance jsou nejčastěji budovaným zařízením na světě. V Německu neexistuje takřka kus země, na němž by nebyla založena keltská šance, i když se oficiálně nad mohanskou linií nevyskytují (Main = řeka, pozn.překl.).

U sousedních evropských zemí by situace měla vypadat obdobně.

Nedochovalo se do dnešní doby, ani není dokázáno, kdo tyto keltské šance založil. Odborníci měli tendenci připisovat je Keltům jako kultovní místa, odtud pochází označení „keltské šance“. Pravdou ale je, že absolutně nic tuto domněnku nepodporuje. Proto se archeologové od této teorie již odvracejí, přičemž archeologům jsou Keltové tak jako tak podezřelí. Proto nyní raději mluví o laténské či halštatské kultuře a začali je nazývat „čtvercovými šancemi“. Také co se týče sakrálního významu šancí, začínají pochybovat, jelikož dosud se uvnitř těchto zařízení nenašly žádné nálezy jednoznačně sakrálního charakteru. Podsouvat šancím sakrální funkci se zdá být nesmyslné i z toho pohledu, že bavorská archeologie za pomoci leteckých snímků zjistila, že jenom na území Bavorska existuje 40 000 těchto zařízení. Nezřídka leží šance tak hustě vedle sebe, že využívají stejný val. K čemu by bylo dobré, aby byla zakládána v tak těsném rozestupu velkoplošná sakrální zařízení?

Mám za to, že Keltové některá z těchto zařízení využívali pro své účely, ale že je nalezli již hotová v době, kdy území osídlovali. Vypadá to, že si byli ještě vědomi toho, jak tato zařízení byla zakládána, aby svou funkci plnila, jelikož se nám jeví, že v časech Keltů byly některé šance opravovány nebo nově založeny.

Jaké dávné civilizace tyto první šance založily, o tom můžeme jen spekulovat.

AVŠAK TEPRVE PO INSTALACI TĚCHTO ŠANCÍ MOHLA BÝT NAŠE PŮVODNĚ NEHOSTINNÁ ZEMĚ OSÍDLENA, A NIKOLI OBRÁCENĚ.

Zřízení velkého množství  těchto šancí umožnilo širokou prostorovou harmonizaci počasí, která může být doložena. Srovnejte klimatické podmínky na též zeměpisné šířce v Americe: řádí tam pravidelně vichřice (tornáda, hurikány) a blizardy – u nás ne! Pokud by k nám nějaká smršť přišla přes oceán do Evropy, pak se rozpustí u pobřeží. Přemýšlel již někdo o tom, proč tomu tak je? Zhoršování počasí v posledních letech s velkou pravděpodobností svědčí o tom, že stav keltských šancí se drasticky snížil (výstavba dálnic, domů) a také o tom, že mnoho ještě existujících šancí svou funkci zcela či částečně ztratilo, protože stavy podzemních spodních vod byly narušeny či zničeny (také zde díky výstavbě silnic a dálnic a domů, díky odvodňovacím projektům atd.), jelikož šance fungují podobně jako autobaterie: Není-li v nich tekutina, přestávají fungovat.

Funkce

Šance nebyly v žádném případě zakládány v krajině náhodně bez výběru místa tam, kde se zrovna místo nabízelo. Pro bezchybnou funkci šancí byly nejdůležitější geologické a geomantické poměry. Tam, kde nebyly zrovna optimální geomantické podmínky, ale byla nutná harmonizace stávajících poměrů, tam dávní stavitelé provedli jisté manipulace a korektury.

Technicky vzato, podle své konstrukce, pracuje provozuschopná šance podobně jako velký kondenzátor. Nad oblastí šance se vytváří druh ionizovaného pole, které má kromě jiného za následek ovlivňování počasí. Tak například můžeme (ještě dnes) nad funkční šancí pozorovat, jak se při zatažené obloze mraky trhají. Jak jsme si všimli, šance mohou úspěšně působit i při silnějších povětrnostních frontách. Dále zde máme podle tradičního podání efekt „kultovního“ nabíjení se energií, který Keltové na šancích prý využívali – pravděpodobně jako vedlejší účinek – dříve než se – „nazí – pustili do bojové vřavy s Římany, aby jim, holýma rukama a neozbrojení, sráželi hlavy, které potom jako trofeje věšeli na své domovní dveře“. Ptáme se, co na těchto líčeních může být vlastně pravdivého.

Na keltských šancích je nápadné do dnešních dob, že – až na výjimky, kdy podzemní zařízení šancí mohla být zničena – zůstaly nezastavěny, často to byly zóny označené jako „tabu“. Tato místa můžeme dodnes nalézat ještě na okrajích měst či dokonce uvnitř měst (např. v Bad Pyrmont, ve Frankfurtu n. M., Hamburku, Paderbornu, abychom jich pár vyjmenovali). I když se nacházely na nejlepších místech a představovaly drahý stavební pozemek, zůstaly ležet ladem nebo byly přeměněny na parkoviště či vydlážděny (jako v Paderbornu). Naši předkové ještě věděli, že trvalý pobyt na území keltské šance by jim mohl přivodit újmu na zdraví. Kvůli nezastavěným plochám a protože jejich funkce a působení bylo zapomenuto, zakládala se později na mnoha těchto nevyužitých místech sportoviště, hlavně fotbalová hřiště. Kromě toho bylo mnoho šancí až do dnešních dnů vojensky zneužito tím, že se tam  např. vystavěla kasárna. Tomu se nikdo nemůže divit, když ví, že delší pobyt v energetickém poli šancí činí člověka agresivním vlivem energetického „předávkování“.

Keltské šance jsou vybudovány z jednotlivých vrstev. Půda na ploše šance musela být několik metrů do hloubky kompletně vybrána a následně opět zaplněna – poté, co byly vytvořeny technické předpoklady pro fungování šancí skrze korekční šachty, vodní smyčky (t.j. vodní tok, který protéká v určité výšce, pak náhle klesne jako vodopád a teče dál na jiné výškové úrovni) a čtverou manipulaci (Vierermanipulationen – překladatelka zatím nezjistila, co to je). Při opětném naplňování půdou se používá původní vykopaná půda k tomu, aby se jí zakryly dodatečně vložené vrstvy. Nejdříve se do vyhloubeného výkopu vložily různé vrstvy země, mezi jiným hlína (jíl), AlSiO4, dřevěné uhlí, slída a jiné. Tyto dodatečné přísady jsou často ještě dnes opticky patrné, jelikož vnitřní plochy šancí jsou zpravidla asi o půl metru až metr vyšší než okolní krajina. Tato skutečnost je známa i archeologům, dosud ale nepřišli na to, že tyto vrstvy musely být dovezeny dodatečně, jelikož zpravidla prozkoumali pouze vrchní zemní vrstvu. Znalosti o stavbě jednotlivých vrstev šancí mohou být považovány za průkazné, protože jsme je mohli doložit na různých námi prozkoumaných šancích.

Harmonizace počasí

Keltské šance zřejmě produkují fyzikální efekty – podle poznatků EFODON e.V. – na základě  vrstevnaté skladby svých základů. Zdá se, že zde vzniká jakýsi druh kondenzačního efektu. Tomu odpovídá i občasný naměřený rozdíl teplot mezi vnitřní plochou (aktivní) šance a okolní venkovní krajiny, stejně jako (naměřený) rozdíl teplot u čtveré manipulace (Vierermanipulation).

Mohli bychom si představit, že frekvence vody (spodní vody, ve spojení s Wasserschlaufe, vodní smyčkou) uvnitř šance je skrze stávající, cíleně zmanipulované a řízené energetické pole usměrněna a potom je vyzářena zesílena směrem nahoru, aby tímto způsobem mohla harmonicky zapůsobit na frekvenci vody nahoře v oblacích. Tak, že tato „nuceně zklidňující“ frekvence se vtiskne do povětrnostní fronty, která táhne krajinou. Tento systém pravděpodobně funguje jako úspěšné „vodní přístroje Grander“, v nichž se přenášejí informace o „zdravé“ vodě na protékající „normální, nemocnou“ vodu. Definitivní, vědecky podložený důkaz, že to tak skutečně je, zatím nemáme.

Dosud spočívala tato teorie vytvořená sdružením EFODON pouze na pevně zjištěných indiciích.

Tato „nucená harmonizace“ povětrnostních front nemusí nutně probíhat výše popsaným způsobem. Technický průběh může být i jiný, přece však zůstává výsledek stejný a to je rozhodující. Pole  vytvořené ve vzduchu nad šancí směřující svým vyzařováním nahoru dosahuje zřejmě dostatečně vysoko do atmosféry, aby ovlivňovalo počasí. Tento efekt může pozorovat každý.

U mnoha keltských šancí (aktivních, nikoli u porušených či zničených) můžeme pozorovat pouhým okem, jak se při lehké oblačnosti přesně nad šancí deka z oblaků trhá, místy pěkně ostře ohraničeně. Často zde mluvíme o „rozhraní počasí“, přičemž si to vědecky neumíme vysvětlit, čím právě na těchto místech by mělo být počasí ovlivňováno.

Já sám ostatně využívám tohoto fenoménu roztrhávání mraků k orientaci, kdykoli se pohybuji někde v horním Bavorsku v krajině kolem Ammersee a potřebuji vědět, kde se nacházím. Podívám se nahoru na oblohu a hledám díru v oblacích nad „svatou horou“ kláštera Andechs (funguje to však pouze při lehké oblačnosti). K tomu bychom měli vědět, že klášter Andechs stojí na energeticky velmi silné šanci.

Znaky magnetického silového pole?

To, že v prostoru keltských šancí skutečně působí silná silová pole, jsme mohli pozorovat i na tom, že pobyt na keltské šanci může trvale přepólovat kompas (ručička ukazuje k jihu místo k severu). Jelikož byl tento fenomén dosud zjištěn teprve zpětně, ale vícekrát, není ještě jasné, jak dlouho se k tomu člověk na šanci musí pohybovat, nebo jestli by k tomu musel překročit určité silové linie. Při známém předpokladu, že kompas se řídí podle magnetických síťových linií zemské globální mřížkové sítě a nikoli podle severního pólu. (Jen si představte, jak velký magnet by tam na severním pólu musel být!) Pokud při návštěvě na jedné (či vícerých) keltských šancích dochází k přepólování ručičky kompasu, mohlo by to znamenat, že se zde jedná o relativně silné magnetické pole.

Naproti tomu se jeví ukazování kompasu na území šance „normální“, tzn. bez chybného ukazování nebo výrazného kolísání. Kolísání ručičky, které by se dalo označit jako normální – znamení pro překročení globální mřížkové sítě – se na území šance podle našich pozorování neliší od toho vně šance.

Ale ještě se nám nepodařilo zrušit trvalé přepólování kompasu.

Fenomén keltských šancí není v celé své celistvosti vysvětlitelný ani výsledky průzkumů sdružení EFODON. Nabízíme své výsledky jako základnu pro další výzkumy.

Přeložily Jitka Valentová a Namu

Share
Share
Share