Rozprašovač „Zlato alchemie“

Všeobecně znamená alchemie ve svém dokonání sňatek vnitřních vložených možností člověka s moudrostí přírody a stvoření. Je jednou z mnoha možností přeměny ztěžklé duše do „jasného stavu čirého ducha“. V srdci starých alchymistů vládla jistota, že existuje „prima materia“ – jakási pralátka. V dnešní představě mnoha lidí se tato pralátka nazývá všeobsahující matricí, jež je tvůrčího původu. Poznání této matrice předpokládá bezpodmínečnou odevzdanost a lásku k životu a Zemi. Toto poznání je vlastnost, která se může zrodit cestou pravdy.

To se snadno napíše. A v podstatě to také snadné je. Je zapotřebí pouze rozhodnutí: mluvit pravdu a žít podle toho. Být blízko tomuto neuchopitelnému, nezničitelnému, nekonečnému, věčně tvůrčímu, zjednává jasno. Nikdo to nedokáže vysvětlit slovy. Člověk ví, a nebo prostě neví. Kdo putuje s tímto vnitřním jasnem, zakouší skutečný život. Je to sám zázrak života. Ale může tato pravda vonět? Voní tato matrice? Vyvinout tuto vůni byla opravdová výzva. Někteří lidé říkají, že dokáží vnímat čichem myšlenky, jiní cosi cítí ve vzduchu, když mají předtuchu, a pro většinu lidí ani nejkrásnější květina nebo touha v povětří nedokáže vonět tak, jako neuchopitelná láska k životu. Existuje zvláštní vůně alchemie?

Vznikla vůně, která v každém okamžiku pro každého voní jinak. Vůně jako teplý tón, který se ukládá do duše a vytváří tichou harmonii. Poeticky řečeno: Vůně plodné idylické jednoty, v níž křídla andělů se každé duše dotýkají a víly ji svým zpěvem vedou do oblastí velkého snu člověčenstva. Tím vším může být pro člověka vůně alchemie, a nebo také ne. Z pohledu alchemie je tato vůně jen prostým oděvem. Jako téměř neviditelná pokožka. Vůně alchemie je dotykem, který tě upomíná na to, jak opojné je být prázdný.