Anastasia – 10. díl – Anasta

Hluboké vědění a pochopení souvislostí, zprostředkované z pradávných dob, nám ukazuje možnosti člověka v kultuře, proti které vypadá bájná Atlantida jako nemocné děcko, jehož chyby bychom neměli opakovat, ačkoliv přesně to děláme.

Naše doba má ovšem novou, dosud nevídanou šanci. „Antirozum“ může být překonán spojením dvou nových základních konceptů.

Kudy se máme vydat, abychom to zvládli? V knize se dozvíme o silných tradicích a rituálech, jako je svatba a stavba domu, o tvůrčích úkolech člověka v rámci přírody, jejichž naplňování nás povede cestou opravdového lidského pokroku.

„V hloubi sibiřské tajgy kráčí paloučkem malé dítě a usmívá se. Nic je nestraší, nikdo na ně neútočí, naopak zvířata jsou připravena na první jeho povel ihned přijít na pomoc. Jako nástupce královského rodu kráčí malinký člověk svým panstvím. Se zájmem pozoruje život brouků, veverek a ptáků. Prohlíží si květiny, ochutnává byliny a plody. Až vyroste, bude tento krásný svět zdokonalovat. A kde je v tuto chvíli vaše dítě? Jaký vzduch dýchá? Jakou pije vodu? Čemu se bude věnovat až vyroste?“